Lofoty – Cesta po ostrovech (4)
18. 8. 2017 Vesterály a Lofoty
Příští den ráno jsme se sbalili, zamávali ovečkám, nasedli do auta a vraceli se směrem na jih. Nechtělo se nám jet stejnou cestou. U městečka Sortland jsme odbočili na ostrov Langøya. Projížděli jsme podél pobřeží, kochali se výhledy a ve městě Melbu jsme naložili auto na trajekt. Plavba to byla krátká. Kousek od přístavu jsme se připojili na hlavní silnici přes Lofoty – E10. Provoz byl výrazně hustší, než jsme byli dosud zvyklí. Přece jen Lofoty patří mezi populární turistické destinace a my tam byli v červenci. Potkávali jsme spoustu karavanů i běžných aut. Přesto musím přiznat, že na běžné české poměry to zas až tak velký provoz nebyl.
Odpoledne jsme přijeli do Svolværu. Asi desetitisícového městečka, které má i své malé letiště. Nejprve jsme nakoupili zásoby potravin. Tentokrát jsme zariskovali a koupili ingredience na špagety. Chtěli jsme ten den spát v kempu a doufali jsme, že tam půjde vařit. Po krátké svačině jsme vyrazili pro pohledy. Jako obvykle nebyl problém sehnat pohledy, ale se známkami to bylo těžší. Nakonec jsme je našli na pobočce pošty uvnitř supermarketu. To je mimo jiné v severním Norsku celkem běžná věc, že obchody jsou univerzální. Hlavně ve vesnicích totiž bývá jen jediný obchůdek, kde jsou potraviny, drogerie, potřeby pro rybaření a domácnost, malá lékárna a pultík s logem pošty.
Ze Svolværu jsme jeli ještě kousek dál a pár kilometrů za odbočkou na Henningsvær byl kemp. Ubytovali jsme se, ale dlouho jsme se nezdrželi. Slyšel jsem o nápadech na hezký trek na horu Festvagtinden. Už se nám sice nechtělo jít až nahoru, ale dalo se vylézt kousek pod polovinu a tam mělo být jezero a útes s hezkým výhledem na vesničku Henningsvær rozesetou po několika ostrůvcích. Pohybovalo se tam hodně lidí, ale zaparkovali jsme a vyrazili nahoru. Nejprve jsme šli po špatné stezce a narazili jsme na skálu, po které to bez lezeckého vybavení nešlo. Museli jsme se kousek vrátit a pokračovat po jiné trase. Šlo se po velkých kamenech a Jituška to kvůli kolenům nakonec raději otočila. Nahoru jsem tedy dorazil sám. Výhled byl odtud nádherný, díval jsem se na obydlené ostrůvky, moře i další hory a skály v dálce. Udělal jsem tam několik fotografií a podíval se na jezero Heiavatnet.
Po krátké přestávce jsem slezl opět dolů. Cestou k autu jsem zpozoroval duhu. Nemohl jsem si to odpustit a musel jsem udělat alespoň jednu kýčovitou fotku. Našli jsme se s Jituškou, nastoupili jsme do auta a jeli zpátky do kempu. Večer jsme si chtěli udělat špagety, ale došlo nám, že nám přeci jen chybí hrnce na vaření. Ty nám naštěstí ochotně zapůjčili turisté, kteří s námi zrovna sdíleli kuchyňku a my jsme si tak mohli zase jednou vychutnat teplé jídlo. Večer jsme celkem brzo zalezli do stanu a šli spát.
19. 7. 2017 Vikingské muzeum, pláže a hory
Přišel čas na trochu kultury. Na ostrově Vestvagøy, poblíž vesnice Borg stojí populární vikingské muzeum, kde mají mimo jiné rekonstruovaný dům Jarla dlouhý 83 metrů. Zastavili jsme na velkém parkovišti před muzeem, oblékli bundy, protože bylo trochu deštivo a vyrazili dovnitř. Dlouhý dřevěný dům byl opravdu zajímavou stavbou. Střecha připomínala obrácenou vikingskou loď a uvnitř bylo několik místností. Celou stavbu i její okolí oživovali lidé v dobových kostýmech, kteří tkali, šili, cvičili střelbu z luku nebo jen prováděli turisty. Uznávám, že to bylo hlavně lákadlo na návštěvníky, ale měli to celkem hezky pojaté.
K muzeu nepatřil jen dům Jarla, ale i další domky u blízkého jezera, základy staveb z původní vesnice, a hlavně replika vikingské lodě. Původní loď je prý umístěna v Oslu a tady mají dvoutřetinovou kopii. Vyrobili ji menší proto, aby se dala ovládat i třeba ve dvou až třech lidech. Dokonce nás vzali na krátkou plavbu po jezeře. Naskládali jsme se do lodi, vítr se opřel do plachet a jeli jsme. Na jezeře nejsou velké vlny a mně tak ani nebylo špatně.
Navečer přestalo pršet a my jsme z muzea zamířili směrem k populární pláži Hauklad s plánem vylézt na malou horu Mannen, odkud je prý krásný výhled. Pláž nebyla od muzea daleko. Po chvíli jsme byli na místě. Jako první nás upoutalo množství turistů. Asi jsme nebyli sami, kteří si na internetu četli tipy na nejhezčí pláže Lofot a nejskvělejší místa na stanování. Kousek od pláže bylo několik malých travnatých kopečků. Na nich vyrostlo úplné stanové město. Áčka, kopule i veliké stany jehlanovitého tvaru seděly na palouku a mezi nimi se to jen hemžilo lidmi. Samotná pláž byla nádherná, a nakonec tam nebylo zdaleka tak přelidněno, jako ve vedlejším stanovém sídlišti. Procházeli jsme se po jemném písku, posbírali několik mušlí a pozorovali vlny, jak se krásně rozlévají po písčité ploše. Vypadalo to tak hezky, že jsem si to samozřejmě musel vyfotit. Probíhal jsem po písku mezi vlnami a chytal co nejhezčí záběr. Potom mě moře zlákalo natolik, že jsem se převlékl do plavek a vyrazil do vody. Byla hodně ledová. Nejprve jsem opatrně nakročil. Jen silou vůle jsem popošel k místu, kde jsem měl hladinu skoro po pás. Najednou přišla větší vlna. Celého mě spláchla. Po asi deseti vteřinách, kdy jsem byl ponořen, jsem zase rychle vyběhl na břeh. Usušil jsem se a bylo mi najednou nádherné teplo.
Večer jsme si vzali malý batůžek se svačinou, prošli kolem stáda ovcí a začali stoupat k hoře Mannen. Otevíraly se hezké výhledy na pláž pod námi a do krajiny kolem. Nebyla to dlouhá túra a šlo se dobře. Až kousek před vrcholem to začalo být prudké a bylo potřeba jistý krok. Mraky se převalovaly na okolních horách a chvílemi i přes nás. Jakmile jsme dorazili na vrchol, téměř jsme se dotýkali spodní části oblaku. Rozhlíželi jsme se po okolních vrcholcích a pozorovali paprsky slunce, které si prodraly cestu hustými mraky a odrážely se od hladiny moře.
Stanování přímo u pláže jsme nakonec vzdali. Chtěli jsme přeci jen zamířit na nějaké klidnější místo. Pokračovali jsme tedy po hlavní silnici E10 až na ostrov Flakstadøy. Netrvalo dlouho a našli jsme hezké parkoviště poblíž zálivu. Po předchozí deštivé noci jsme potřebovali usušit stan, ale už jsme neměli energii ho stavět. Spali jsme v autě a stan přes něj přehodili. Bylo to výhodné, protože my jsme tak měli v autě větší tmu a stan si mohl krásně schnout.
