Procházka po městě Šardžá

V březnu roku 2019 jsme se vydali s Jituškou na Srí Lanku. Během cesty na nás čekal asi půldenní přestup ve městě Šardžá ve Spojených arabských emirátech. Přemýšleli jsme, co budeme po celou tu dobu dělat, a nakonec se jako nejlepší možnost ukázal krátký výlet do centra města.

Kolem půl šesté ráno jsme přistáli, prošli jsme celní kontrolou a kvůli úspoře času jsme se vydali chytnout taxi do centra. Cesta byla poměrně rychlá, ale nakonec nás vyšla draho. Řidič nám naúčtoval 80 dirhamů. Na druhou stranu nás alespoň vysadil na hezkém místě u promenády podél jednoho z kanálů. Pomalu se rozednívalo a my jsme se vydali na procházku podél břehu. Město se probouzelo k životu a na vodě se pohupovalo nepřeberné množství pestrobarevných lodí a bárek. Některé už vyrážely na moře, ale většina zůstávala na místě. Pofukoval příjemný větřík a brzo jsme došli až ke staré anglické pevnosti. Byl to podivný úkaz. Malá historická budova obklopená řadami vysokých věžáků. Úplně se v té změti moderních budov ztrácela.

Naše procházka pokračovala několika uličkami kolem obrovité mešity Al Noor přes park Al Ittihad až k zavřenému bazaru. Pomalu jsme došli opět k vodě a naskytl se nám pohled na panorama moderního města. Na druhé straně kanálu se tyčily mrakodrapy a další výškové budovy města Šardžá. Byl to natolik zajímavý výhled, že se nechal vyfotit i náš cestovní společník – Mumínek.

Cestou zpět jsme se ještě zapovídali s indickými rybáři, kteří se zrovna připravovali na plavbu. Naivně jsme přijali jejich nabídku, že nás vyfotí a ono se ukázalo, že jsme pro ně jen otevřená peněženka. Po dokončení fotek si ihned řekli o příspěvek. Naštěstí nechtěli žádný velký obnos, spíš jsme si připadali trochu divně. Pozvolna na nás dolehla únava po nočním letu, a tak jsme chytli taxík zpět. Tenhle měl taxametr a ukázalo se, že cesta byla najednou o více než polovinu levnější.

Na letišti se můj orientační smysl neprojevil zrovna ideálně. Asi třikrát mě musela Jituška zadržet od návštěvy modlitební místnosti místo toalety. Z důvodů, které mi nejsou dosud jasné, jsem jaksi přehlížel slůvko “prayer” (motlitba) na ceduli “Men’s prayer room” (pánská motlitební mísnost) a hrnul jsem se dovnitř. Když už jsem se konečně zorientoval, přišel chaos v podobě hledání místa odletu. Na monitoru sice jasně svítilo číslo brány s popiskem “Security check” (bezpečnostní kontrola), u brány byla i fronta, ale místní hlídač nás poslal pryč. Prý máme ještě na Kolombo počkat. No jo, ale na tom monitoru to svítilo jasně a čas odletu se blížil. Po chvíli jsme se tedy pro jistotu zařadili do fronty znovu, aby nás hlídač po chvíli zase zahnal. Na potřetí nás už opravdu ujišťoval, že nám řekne, až přijde čas a ať tam zbytečně nechodíme. Počtvrté už jsme tedy konečně vyrazili správně a s malým zpožděním jsme se vydali na Srí Lanku.

Za ten krátký čas, který jsme v Šardžá strávili jsme toho sice zvlášť moc neviděli, ale procházka u moře nám dodala energii na další hodiny strávené v letadle, užili jsme si čerstvého vzduchu a poklidného rána v probouzejícím se městě.