Po příjezdu do El Bolsónu jsme si zařídili ubytování na víkend v hezké chatce a vydali jsme se opět hledat opravnu aut. Naštěstí nám to zabralo jen chviličku, protože byla asi 500 metrů daleko. Tam se ukázalo, že pneumatika sice byla opravena správně, ale ještě k tomu byl napůl utržený ventilek. Výměna proběhla rychle a dostali jsme radu, ať si dáváme pozor na větve. Ještě jsme doplnili zásoby potravin a už nám nic nebránilo užívat si pohodový víkend. El Bolsón bylo totiž poklidné městečko proslulé svou „hippies“ atmosférou, trhy plnými ručně dělaného zboží a nádhernými horami všude kolem.

Během víkendu jsme podnikli dva kratší výlety. První byla procházka podél krásné řeky Río Azul. Byla průzračně čistá a měla modro-zelenou barvu. Protékala hlubokým kaňonem skrz prosluněný zelený les. Stezka se klikatila chvilku podél řeky a chvilku zase přes kopce, až jsme dorazili na nádhernou pláž, která byla přímo stvořená k tomu, abychom si tam dali svačinu.

Následující den jsme se vydali naopak do hor. Vyrazili jsme nejprve autem po kamenité silničce a po nesčetných serpentinách jsme zaparkovali a pokračovali jsme pěšky po stezce na Cerro Piltriquitrón. Až na samotný vrchol jsme nešli, protože byl pod sněhem. Místo toho jsme navštívili jiné zajímavé místo. Jmenovalo se „Bosque Tallado“ a byl to les plný vyřezávaných dřevěných soch. Jak padaly stromy, lidé z nich vytvářeli umělecká díla. Viděli jsme trpaslíky, anděly, šelmy a spoustu dalších podivných postav. O kousek výš jsme zastavili na kávu v malém domečku Refugio Piltriquitrón. Byl odtud úchvatný výhled do okolní krajiny. Od jezera Puelo, přes El Bolsón až po vrcholky And táhnoucí se kamsi na sever. Ve vyhřáté místnosti jsme se skrz okna dívali na tmavé mraky, jak se pomalu převalovaly po hřebenu, až se obloha úplně zatáhla. Blížil se déšť. Dál jsme tedy nepokračovali a zamířili jsme zpátky k autu. Cestou dolů jsme vezli turistu z Kolumbie a konverzovali jsme s ním napůl ve španělštině a napůl v angličtině. Překvapivě jsme byli schopni se docela dobře domluvit. Mířil prý také směrem na jih až do ohňové země a cestou hodně dobrovolničil (pracoval za přístřeší a jídlo).

Poslední týdny Jitušku trápily zuby. Měla nateklé dásně a bolest ne a ne ustat. V pondělí jsme tedy vyrazili do Bariloche k zubaři. Všechno proběhlo hladce. Objednali jsme se ráno ještě na týž den a odpoledne jsme již byli u doktora. Jituška dostala předpis na kloktání a musela si od té doby čistit zuby po každém jídle. Jinak ale bylo vše v pořádku. Zamířili jsme tedy do samého srdce národního parku Nahuel Huapi, do oblasti zvané Pampa Linda.

Pokračovat na další díl

Autor