1. Stožecká kaple

Jen kousek od Stožce můžete vyrazit na hezkou okružní trasu. Vydáte se po žluté na Stožecká luka, potom odbočíte doprava a vydáte se po křížové cestě až k proslulé Stožecké kapli. Odtud doporučuji jít ještě kousek dál na hezkou vyhlídku Stožecká skála. Odtud se můžete vrátit po modré značce zpátky do výchozího bodu.

2. Bukovec (1099 m) a 3. Chalupská slať

Pokud se vypravíte po červené turistické stezce vedoucí přes vrch Bukovec na podzim, můžete se těšit na chůzi po spadaném listí pod korunami nádherně zbarvených stromů. Na samotném kopci toho moc neuvidíte, je totiž úplně pokrytý lesem. Naštěstí se opodál porost otvírá a na svahu narazíte na louku, kde je Alpská vyhlídka a navíc dva památné stromy – buk a lípa.

Výlet na Bukovec se dá hezky propojit s procházkou na mnohem proslulejší místo – Chalupskou slať u Borové Lady. Vznikne tak hezký, asi 14 km dlouhý, okruh. Vydáte se z Borové Lady na sever po zelené stezce. Kolem slati dojdete postupně až na křižovatku se žlutou stezkou, tam se dáte doprava, pak po červené na Bukovec a po zelené zase zpět do výchozího bodu.

Vyhlídky na Alpy – 4. Bučina a 5. Siebensteinkopf (1263 m)

Na pomezí české a německé části Šumavy najdete několik krásných míst hned vedle sebe. Prvním je Bučina, nad kterou se nachází nádherná vyhlídka na hřebeny Alp. Jen 2 km odtud je možnost se podívat podobným směrem z trochu jiné perspektivy – z vrcholu Siebensteinkopf. Odtud se můžete vydat buď zpátky do Česka k prameni Vltavy nebo naopak hlouběji do Německa hezkou stezkou podél potoka Reschbach.

6. Roklanský potok

Roklanský potok se klikatí mezi slaťemi a lesy, až se z něj po soutoku s Moravským potokem stává řeka Vydra. Stezka z Modravy podél potoka na Tříjezerní slať je opravdu nádherná, ale také velmi populární a v sezóně tam mohou být davy lidí. Pro zpáteční cestu je možné zvolit delší, klidnější a také velmi zajímavou trasu podél Vchynicko-Tetovského kanálu.

7. Poledník (1315 m) a 8. Prášilské jezero

Hladina jezera zrcadlící okolní hustý porost, les zpustošený kůrovcem, který se pozvolna zotavuje i majestátní rozhledna podivuhodného tvaru. To vše uvidíte na cestě od Prášilského jezera na vrchol Poledník. Nám sice výlet trochu narušilo deštivé podzimní počasí, ale přesto jsme si tuhle procházku užili. Hlavně teplý nápoj a svačina v bistru pod rozhlednou nám udělaly velkou radost, když jsme promáčení na kost dorazili na vrchol.

9. Kaple Marie Rast a 10. Údolí Menší Vltavice

Tady se již dostáváme těsně za okraj Šumavy, ale jde o moc zajímavá místa, která bych v tomto článku nerad vynechal. Během našeho Velikonočního výletu k Lipnu s půlročním miminkem jsme vyrazili na krásnou procházku z Vyššího Brodu. Vychází se po zelené značce a pěšina se zakrátko promění v křížovou cestu vedoucí ke kapli Maria Rast na kopci. Postupně se otvírají krásné výhledy na podhůří Šumavy, přičemž nejhezčí pohled je od kaple samotné. Na zpáteční cestu stojí za to pokračovat po zelené dolů z kopce a pak odbočit vpravo po žluté stezce nádherným údolím Menší Vltavice. Uvidíte spoustu peřejí a menších vodopádů. Ty závěrečné jsou pojmenovány po sv. Wolfgangovi a můžete se na ně podívat i zblízka pokud se odvážíte vstoupit na chatrný mostek přes řeku.

11. Cyklostezka Přední Výtoň – hráz Lipna

Na jaře stojí za to vypravit se ať už pěšky nebo na kole po cyklostezce na jižním břehu Lipna. Klikatí se v příjemném stínu mezi vysokými stromy, tu a tam se objeví hezká pláž a hlavně můžete spatřit koberce kvetoucích sasanek nebo tu a tam žluté blatouchy podél potůčků vlévajících se do přehrady.

První den naší cesty po Alpách jsme strávili v německém národním parku Berchtesgaden. Vyjeli jsme lanovkou na vrchol Jenner, odkud byl dechberoucí výhled na okolní hory a hlavně na jezero Königsee.

Cestou na ubytování do Rakouska jsme se zastavili u nádherného vícepatrového vodopádu Gollinger. Schůdky vedly až k místu, kde voda vytékala z jeskyně a řítila se dolů mezi skálami. Fotografie zobrazuje poslední a nejvyšší patro.

Lanovka Dachstein – sice tahle projížďka nepatřila zrovna k nejlevnějším atrakcím, ale rozhodně to za to stálo. Za několik minut jsme stanuli nad ledovcem a rozhled po okolní krajině byl nezapomenutelný.

Slunce prosvítá skrz nádherný a takřka neznámý vodopád dostupný jen kratičkou procházkou od silnice – Johannesswasserfall.

Hledali jsme hezké místo na pozorování západu slunce a nakonec jsme ho našli jen kousek od ubytování na malém kopečku uprostřed vesnice Neuberg.

Ihned po východu slunce jsme zamířili k nádhernému jezírku Almsee kousek pod Dachsteinem. V tuhle brzkou hodinu jsme tam byli téměř sami.

Večer jsme strávili pozorováním bouřlivého počasí z menší hory Rossbrand naproti Dachsteinu.

Mlhavé dopoledne u jezera Gossauseen – poslední zastávka na cestě domů.

• Gosausee
• Königsee
• Jenner & Königsee
• Gollinger Wasserfall
• Region v okolí Dachsteinu
• Johanneswasserfall

Island je země, o jejíž návštěvě jsem dlouho snil, ale byla pro mne jaksi v nedohlednu. Po naší cestě do Norska v roce 2017 jsme začali poprvé reálně uvažovat, že bychom přeci jen na tento severský ostrov mohli. Navštívili jsme několik cestovatelských přednášek, podívali se na fotky, videa a bylo jasno. „Příští rok musíme na Island!“ Nějaký čas se nic nedělo, ale v zimě se najednou objevily levné letenky na červenec. Ihned jsme si domluvili dovolenou a zarezervoval jsem lety. Bohužel mezitím akce vypršela a přišel mail, že se objednávka nezdařila. Naštěstí se podařilo sehnat úplně jiné lety na přibližně stejný termín a pořád ještě za rozumnou cenu. Na 4. 7. z Norimberku do Keflavíku a na 26. 7. z Keflavíku do Drážďan s aerolinkou Germania.

Čas zvolna ubíhal a mezitím jsme si zjišťovali a četli o Islandu. Podařilo se mi sehnat autopůjčovnu SAD Cars, kde nabízejí starší vozy a objednal jsem nám malé auto na 3 týdny. Sehnali jsme mapy, průvodce a informace o zajímavých místech, hlavně o „hot potech“ – přírodních termálních koupalištích. Na rozdíl od Norska na Islandu již není možné si volně postavit stan nebo přespat v autě. Koupil jsem tedy kartičku (tzv. „Camping Card Iceland“), která nám umožnila využívat některé kempy, přičemž se doplácela pouze malá místní daň. Sehnali jsme ještě nějaké to chybějící outdoorové vybavení, nakoupili trochu potravin, sbalili se a byli jsme připravení na cestu.

4. 7. 2018 Zastávka v Norimberku a let na Island

Ráno jsme ještě doplnili poslední drobnosti do batohů a vyrazili na autobusové nádraží na Florenci. Odtud jsme pokračovali s FlixBusem do Norimberku. Cesta to byla poměrně dlouhá – přes 4 hodiny, ale hezky ubíhala a my jsme se těšili na Island. V Norimberku bylo vedro. Ještě, že jsme si na sebe vzali staré kraťasy a trička, které pak můžeme vyhodit. V oblečení na Island bychom asi shořeli.

Hodili jsme krosny na záda a vyšli na krátkou procházku městem. Zastavili jsme se před hezkým kostelem sv. Lorenze a mezitím na nás přišel hlad. Po krátkém hledání jsme zapluli do místní pizzerie. Jituška si dala salát, který byl nakonec zoufale maličký a já si dal pizzu. Ta byla naopak obrovská, takže jsme se nakonec podělili a najedli se oba do sytosti. Chtěli jsme se ještě projít k hradu, ale nějak nám chyběla energie. Krosny na zádech podezřele těžkly, a tak jsme ho jen obešli, lehli si v místním parku pod strom a odpočívali v příjemném stínu. Odpolední siesta se nakonec protáhla asi na dvě hodiny.

Navečer jsme zamířili na letiště. Zkoušeli jsme tam sehnat baličku zavazadel, protože Jituška měla novou krosnu a byla by škoda, kdyby jí při přepravě poškodili. Bohužel to bylo jen malé letiště a nic takového tam neměli. Jiná skupinka Čechů používala fólii na potraviny a zdá se, že obalili batohy vcelku dobře. My jsme nakonec poslali krosny jen tak.

Během nočního letu jsme zkoušeli spát, ale moc se nedařilo. Chvílemi jsme trochu poklimbávali, ale že bychom toho moc naspali, to ne. Během letu jsme si všimli, že se na severu zvolna rozjasňuje obloha, jak se blížíme k polárnímu kruhu. Krátce před příletem jsme spatřili kousek Islandu schovaný pod mraky. Byly nad celým pobřežím, přestože nad mořem bylo téměř jasno. Snažili jsme se spatřit každý kousek ostrova, ale letadlo zvolna prolétlo hustým bílým kobercem a kolem druhé hodiny ráno přistálo na letišti v Keflavíku.

5. 7. 2018 Jsme na Islandu!

Z letiště jsme zamířili rovnou do autopůjčovny. Dostali jsme maličké Hyundai i10 a pán z půjčovny nás důrazně varoval, že nemáme pojištění a jakékoli poškození je tedy na nás. Hlavně ať opatrně otevíráme dveře. Prý mají často poškozená auta tak, že vítr vzal dveře a buď s nimi bouchl o vedlejší auto nebo je prostě vyvrátil.

Mapa našeho putování po Islandu

Rozhodli jsme se, že nepojedeme rovnou do kempu, ale že zamíříme přímo k horké řece u Hveragerdi a alespoň by tam takhle brzo ráno nemuselo být moc lidí. Posnídali jsme malou tyčinku ze zásob a rozjeli se na třítýdenní cestu po Islandu! Opustili jsme letiště a najednou jsme zírali. Kolem nás se do nedozírné dáli rozkládalo tmavé lávové pole, místy porostlé zeleným mechem. Takový nehostinný a přesto nádherný kraj. Po chvíli pustina ustoupila lidským obydlím a kolem nás míjelo předměstí Reykjavíku. Do města jsme ale ještě nejeli. Odbočili jsme na východ a kolem čtvrté ráno jsme zastavili na parkovišti kousek od Hveragerdi. Bylo to odtud k horkým pramenům ještě přes 3 km pěšky. Jituška si šla nejprve na hodinku zdřímnout, ale já už jsem byl docela probuzený a šel jsem se podívat kousek kolem auta. Venku foukal silný vítr a já se procházel kolem bublajících bahenních jezírek. Slunce se zvolna vyhouplo nad okolní kopce a ihned zpříjemnilo to chladné Islandské počasí. Asi za hodinku jsem se vrátil k autu pro Jitušku a vyrazili jsme k horké řece.

Pokračovat na další díl