Do země ohně a ledu

Island je země, o jejíž návštěvě jsem dlouho snil, ale byla pro mne jaksi v nedohlednu. Po naší cestě do Norska v roce 2017 jsme začali poprvé reálně uvažovat, že bychom přeci jen na tento severský ostrov mohli. Navštívili jsme několik cestovatelských přednášek, podívali se na fotky, videa a bylo jasno. “Příští rok musíme na Island!” Nějaký čas se nic nedělo, ale v zimě se najednou objevily levné letenky na červenec. Ihned jsme si domluvili dovolenou a zarezervoval jsem lety. Bohužel mezitím akce vypršela a přišel mail, že se objednávka nezdařila. Naštěstí se podařilo sehnat úplně jiné lety na přibližně stejný termín a pořád ještě za rozumnou cenu. Na 4. 7. z Norimberku do Keflavíku a na 26. 7. z Keflavíku do Drážďan s aerolinkou Germania.

Čas zvolna ubíhal a mezitím jsme si zjišťovali a četli o Islandu. Podařilo se mi sehnat autopůjčovnu SAD Cars, kde nabízejí starší vozy a objednal jsem nám malé auto na 3 týdny. Sehnali jsme mapy, průvodce a informace o zajímavých místech, hlavně o “hot potech” – přírodních termálních koupalištích. Na rozdíl od Norska na Islandu již není možné si volně postavit stan nebo přespat v autě. Koupil jsem tedy kartičku (tzv. “Camping Card Iceland”), která nám umožnila využívat některé kempy, přičemž se doplácela pouze malá místní daň. Sehnali jsme ještě nějaké to chybějící outdoorové vybavení, nakoupili trochu potravin, sbalili se a byli jsme připravení na cestu.

4. 7. 2018 Zastávka v Norimberku a let na Island

Ráno jsme ještě doplnili poslední drobnosti do batohů a vyrazili na autobusové nádraží na Florenci. Odtud jsme pokračovali s FlixBusem do Norimberku. Cesta to byla poměrně dlouhá – přes 4 hodiny, ale hezky ubíhala a my jsme se těšili na Island. V Norimberku bylo vedro. Ještě, že jsme si na sebe vzali staré kraťasy a trička, které pak můžeme vyhodit. V oblečení na Island bychom asi shořeli.

Hodili jsme krosny na záda a vyšli na krátkou procházku městem. Zastavili jsme se před hezkým kostelem sv. Lorenze a mezitím na nás přišel hlad. Po krátkém hledání jsme zapluli do místní pizzerie. Jituška si dala salát, který byl nakonec zoufale maličký a já si dal pizzu. Ta byla naopak obrovská, takže jsme se nakonec podělili a najedli se oba do sytosti. Chtěli jsme se ještě projít k hradu, ale nějak nám chyběla energie. Krosny na zádech podezřele těžkly, a tak jsme ho jen obešli, lehli si v místním parku pod strom a odpočívali v příjemném stínu. Odpolední siesta se nakonec protáhla asi na dvě hodiny.

Navečer jsme zamířili na letiště. Zkoušeli jsme tam sehnat baličku zavazadel, protože Jituška měla novou krosnu a byla by škoda, kdyby jí při přepravě poškodili. Bohužel to bylo jen malé letiště a nic takového tam neměli. Jiná skupinka Čechů používala fólii na potraviny a zdá se, že obalili batohy vcelku dobře. My jsme nakonec poslali krosny jen tak.

Během nočního letu jsme zkoušeli spát, ale moc se nedařilo. Chvílemi jsme trochu poklimbávali, ale že bychom toho moc naspali, to ne. Během letu jsme si všimli, že se na severu zvolna rozjasňuje obloha, jak se blížíme k polárnímu kruhu. Krátce před příletem jsme spatřili kousek Islandu schovaný pod mraky. Byly nad celým pobřežím, přestože nad mořem bylo téměř jasno. Snažili jsme se spatřit každý kousek ostrova, ale letadlo zvolna prolétlo hustým bílým kobercem a kolem druhé hodiny ráno přistálo na letišti v Keflavíku.

5. 7. 2018 Jsme na Islandu!

Z letiště jsme zamířili rovnou do autopůjčovny. Dostali jsme maličké Hyundai i10 a pán z půjčovny nás důrazně varoval, že nemáme pojištění a jakékoli poškození je tedy na nás. Hlavně ať opatrně otevíráme dveře. Prý mají často poškozená auta tak, že vítr vzal dveře a buď s nimi bouchl o vedlejší auto nebo je prostě vyvrátil.

Mapa našeho putování po Islandu

Rozhodli jsme se, že nepojedeme rovnou do kempu, ale že zamíříme přímo k horké řece u Hveragerdi a alespoň by tam takhle brzo ráno nemuselo být moc lidí. Posnídali jsme malou tyčinku ze zásob a rozjeli se na třítýdenní cestu po Islandu! Opustili jsme letiště a najednou jsme zírali. Kolem nás se do nedozírné dáli rozkládalo tmavé lávové pole, místy porostlé zeleným mechem. Takový nehostinný a přesto nádherný kraj. Po chvíli pustina ustoupila lidským obydlím a kolem nás míjelo předměstí Reykjavíku. Do města jsme ale ještě nejeli. Odbočili jsme na východ a kolem čtvrté ráno jsme zastavili na parkovišti kousek od Hveragerdi. Bylo to odtud k horkým pramenům ještě přes 3 km pěšky. Jituška si šla nejprve na hodinku zdřímnout, ale já už jsem byl docela probuzený a šel jsem se podívat kousek kolem auta. Venku foukal silný vítr a já se procházel kolem bublajících bahenních jezírek. Slunce se zvolna vyhouplo nad okolní kopce a ihned zpříjemnilo to chladné Islandské počasí. Asi za hodinku jsem se vrátil k autu pro Jitušku a vyrazili jsme k horké řece.

Bublající bahno u Hveragerdi
Bublající bahno u Hveragerdi

Pokračovat na další díl

Autor