Srí Lanka – březen 2019

Tuktuk se pomalu škrábal na kopec a nám se otevíraly vyhlídky na nádherné pohoří Knuckles. Říká se mu tak proto, že ho tvoří zvrásněný hřeben, který připomíná klouby na ruce (anglicky „knuckles“). Konečně jsme dorazili na ubytování a úplně nás odzbrojilo. Nádherný domek vysoko na kopci s výhledem na okolní hory. Stačilo jen vyjít na…

Ráno nás přivítal další krásný den v horském městečku Haputale. Tentokrát jsme si sbalili svačinu do malých batůžků a vydali jsme se na procházku skrz džungli a louky v přírodní rezervaci Thangamale. Nikam jsme nechvátali. Trasa byla poměrně krátká a my jsme měli celý den. Co chvíli jsme zastavovali, pozorovali vážky, obrovské motýly, žabky a…

První část cesty po Srí Lance byla za námi a na posledních pět dní jsme zamířili do vnitrozemí. Vezli jsme se ve sdíleném taxíku a zvolna jsme stoupali klikatou silnicí k městečku Ella. Bylo to úžasné. Konečně se vytratil štiplavý kouř a místo něj jsme dýchali čistý horský vzduch. Kolem nás se otevíraly vyhlídky na…

Srí Lanka je mimo jiné proslulá národními parky s obrovským množstvím zvířat. Rozhodovali jsme se, kam vlastně vyrazíme. Nakonec jsme dali na doporučení našeho hostitele z Tangalle. Naším příštím cílem se stal populární národní park Yala. Nasedli jsme tedy na autobus a zamířili jsme do penzionu ve městečku Tissa. Cesta utekla rychle a my jsme…

Odpoledne 14. března jsme dorazili do Tangalle na jižním pobřeží Srí Lanky. Byli jsme umoření z cesty autobusem, ale zamluvené ubytování nám zvedlo náladu. Vypadalo moc hezky a čistě. Jen jsme shodili batohy a zamířili k moři. V Tangalle byla krásná pláž, ale se stmíváním se zvedal i vítr a vlny. Byly tak obrovské, že…

Již se stmívalo, když jsme konečně dorazili na naše ubytování ve městečku Deniyaya. Konečně jsme byli na samém okraji deštného lesa. Trvalo nám to vlastně tři dny se sem dostat. Na místě nás vřele uvítali, uvařili nám čaj a my jsme si mohli pročítat materiály o plánovaném treku. Průvodce Pali byl milý starší pán, který…

Negombo již bylo za námi. Usadili jsme se v místním autobuse do Kolomba a zamířili jsme na dlouhou cestu na jih, až k deštnému lesu Sinharaja. Místní autobus nás nejprve velmi zaujal. Nádherně pomalovaný stroj, plný barevných sošek a hlasité hudby se ale brzy ukázal jako velmi nepohodlný způsob přepravy.

To první, čeho jsme si všimli ihned po výstupu z letadla, bylo horko. Horko a vlhko. Rafička hodin ukazovala již po osmé večer a byla tma, jako v pytli. Připadali jsme si ale spíše jako při parném letním dni krátce před bouřkou. Vzduch, jako by byl těžký a hutný. Navíc v něm bylo vzdáleně cítit…