Srí Lanka – Deštný les Sinharaja (3)
Již se stmívalo, když jsme konečně dorazili na naše ubytování ve městečku Deniyaya. Konečně jsme byli na samém okraji deštného lesa. Trvalo nám to vlastně tři dny se sem dostat. Na místě nás vřele uvítali, uvařili nám čaj a my jsme si mohli pročítat materiály o plánovaném treku. Průvodce Pali byl milý starší pán, který měl úžasný přehled o rostlinách i zvířatech Srí Lanky a ostříží oči. Dokonce uměl spoustu českých názvů místních živočichů, jako třeba veverka. Po jeho nadšeném vyprávění jsme se těšili na příští den ještě více a poprvé v životě jsme usínali za podivných zvuků pralesa.
13. 3. 2019 Trek pralesem
Ráno jsme začali vydatnou snídani. Jedna věc se musí Srí Lančanům nechat. Dělají úžasné pokrmy. Dali jsme si vajíčka, vynikající ovoce a navrch místní specialitu – buvolí tvaroh s palmovým sirupem. Když jsme byli dostatečně posílení, vydali jsme se džípem směrem ke vstupu do pralesa. Cestou jsme potkávali spoustu zvířat. Jen za tu chvilku jsme viděli lepoještěra (green garden lizard), ledňáčky, ibisy, vodní buvoly, kormorána, a dokonce i obrovského varana, který se povaloval u potoka nedaleko cesty.
Betel – Cestou k pralesu jsme narazili na skupinku vesničanů, kteří žvýkali podivné “balíčky” listí a plivali rudé sliny. Pali nám vysvětlil, že se jedná o betel – drogu používanou takřka po celé jihovýchodní Asii. Po alkoholu, nikotinu a kofeinu jde o čtvrtou nejpoužívanější návykovou látku na světě. Působí povzbudivě a zahání hlad i žízeň, ale vzniká na ní silná závislost a způsobuje zčernání i vypadání chrupu.
Ihned při vstupu do pralesa jsme pocítili změnu ovzduší. Bylo najednou chladněji a ve vzduchu byla cítit vysoká vlhkost. Vstoupili jsme do fascinující zelené živé džungle, která byla plná podivných exotických vůní. Stačilo se jen zastavit, ztišit a rázem jsme slyšeli nádhernou symfonii složenou ze zvuků ptáků, hmyzu a potůčků. Kdesi v korunách stromů jsme slyšeli tlupu opic. Netrvalo to dlouho a narazili jsme na ně. Poskakovaly po větvích přímo nad naší stezkou. Chvíli jsme tam postávali, prohlíželi si je, ale opice si s námi nedělaly těžkou hlavu. Sbíraly ovoce z větví a s naprostým klidem si nás prohlížely. Jen o pár metrů dál jsme narazili na další ještěrky, obrovské stonožky i na zmiji spící ve větvích. To množství života všude kolem bylo až k neuvěření.
Za nedlouho jsme narazili na velkého pavouka Nefila sedícího na síti roztažené nad naší stezkou. Nejprve jsem se trochu zalekl, přeci jen mám z pavouků respekt a nerad bych se k němu moc přiblížil. Pavouk se ale nehýbal, a tak mi trochu otrnulo. Vylovil jsem foťák a snažil jsem se na něj zaostřit. Trochu jsem popocházel, ladil kompozici, díval se do hledáčku a vtom prohlásil jeden pán z naší skupiny: “Na to, že se bojíš pavouků, jsi docela odvážný.” To mě zarazilo. Sundal jsem hledáček fotoaparátu z oka a trochu jsem se vyděsil. Byl jsem asi půl metru od pavouka! Opatrně jsem tedy couval zpátky, větším obloukem jsem ho obešel a rychle jsem se vzdálil.
Zatímco jsem obdivoval nádherné obrovské motýly, Jituška objevila zajímavou věc. Nejprve si myslela, že fotí nehybného velkého brouka, ale Pali nám vysvětlil, že to je jen jeho stará skořápka. Dělá prý něco podobného, jako když se svlékají hadi. Vyleze ze své staré “kůže” a nechá jí na místě.
V odpoledních hodinách jsme dorazili k nádhernému vodopádu, převlékli jsme se do plavek a ponořili se do osvěžující vody. Kolem nás plavaly roztomilé rybičky a my jsme si užívali úžasné osvěžení po procházce parným lesem. Poobědvali jsme výborné kari, které jsme dostali na cestu, a po dostatečném odpočinku jsme zamířili zpět. Bohužel náš návrat byl nakonec nešťastný. Paliho trápila bolest kolena. Jituška mu půjčila kostivalovou mast, kterou jsme měli s sebou a Pali zkusil k tomu i nějakou místní medicínu, ale nic nepomohlo. Musel pro nás přijet džíp. Na ubytování koleno prohlédla jedna doktorka, která tam byla shodou okolností na dovolené. Ukázalo se, že Pali bude muset na čas odložit chození po pralese a vyrazí na rentgen do Kolomba.
Ranní loučení následující den bylo dojemné, předali jsme si navzájem drobné dárky, popřáli jsme Palimu brzké uzdravení a s Jituškou jsme se vydali zpátky na jižní pobřeží. Tentokrát jsme cestovali jen autobusy a bylo to úmorné. Museli jsme dvakrát přestupovat a jeden z autobusů byl narvaný až k prasknutí. Při poslední části cesty navíc Jitušku začal obtěžovat podivný chlapík sedící za námi a raději jsme se tedy přesunuli na druhý konec autobusu. To naštěstí pomohlo a večer jsme konečně dojeli do Tangalle, kde na nás čekalo ubytování kousek od pláže. Občerstvení, moře a výborná večeře nám dodaly energii a přemýšleli jsme, jaké další zážitky nás na tomto magickém ostrově ještě čekají.
