Skandinávie – Západní pobřeží Dánska (1)
Opět jsme vyrazili do Skandinávie! Po nádherné cestě Laponskem na jaře roku 2022 jsme hned v srpnu ten samý rok zamířili do Dánska a jižních částí Norska a Švédska. To bylo přeci jen o trochu blíž, a tak jsme jeli autem přímo z Česka. Naplánovali jsme cestu přes Hamburg, podél západního pobřeží Dánska, až do Hirthals, kde jsme měli zamluvený trajekt do norského Kristiansandu. Tam nás čekala další část okruhu přes fjordy a hory až ke Švédskému jezeru Vänern a odtud zpátky na jih přes Kodaň a trajekt do Rostocku.
Ostrov Rømø
K prvnímu cíli naší cesty, na Dánský ostrov Rømø u jihozápadního pobřeží, jsme dorazili večer 5. srpna. Ještě předchozí den jsme zažívali horké léto s teplotou 36 stupňů, ale tady bylo chladněji. Po obloze se honily mraky, střídavě vylezlo slunce a teploměr jen stěží dosáhl na 18. Už samotná cesta na ostrov byla zážitkem. Vede totiž po asi 8 km dlouhé umělé hrázi z obou stran obklopené mořem, které je tak mělké, že za odlivu ustupuje daleko od pevniny.
Na západní straně ostrova jsme vyrazili na krátkou procházku po pláži. Byla skutečně nádherná. Jemný písek se od moře velmi zvolna zvedal, až o několik desítek metrů dál vytvořil fascinující duny porostlé trsy trávy. Dál od pobřeží se mezi trávou objevily fialové vřesy i kvetoucí křoviska. Poslouchali jsme šumění moře a pozorovali čilý ruch. Díky stálému a silnému větru je tahle pláž skvělým místem pro windsurfing. Stačilo ale popojít o kousek dál a najednou jsme byli skoro sami. Poslední paprsky zapadajícího slunce osvítily temné dešťové mraky na východě a ostrov se tak s námi rozloučil pestrobarevnou duhou.
Příští ráno jsme pokračovali na sever. Po cestě přes Německo byly v Dánsku najednou výrazně nižší rychlostní limity. Pomalu jsme si tak zvykali na dlouhé rovné úseky s osmdesátkou a na spoustu ostrůvku na okrajích vesnic, které zajišťovaly, že řidiči poctivě zpomalí na padesát. Cesta ale i přesto ubíhala příjemně a brzy jsme dorazili k městečku Ribe s malebným historickým centrem. Jde o nejstarší dosud stojící město v Dánsku, a dokonce v celé Skandinávii. Jeho kořeny sahají až do osmého století. Dlouhou historii nádherně ukazuje i tamní katedrála, která byla od svého založení tolikrát upravována a dostavována, že reprezentuje širokou škálu různých architektonických stylů.
Cesta dál na sever pokračovala přes úzký pruh pevniny oddělující lagunu Ringkøbing od širého moře. Abychom se mohli pořádně rozhlédnou, vylezli jsme na maják Lyngvig. Odtud jsme mohli pozorovat jak moře na západě, tak i lagunu na opačné straně. Uvnitř majáku mě zaujaly nádherné točité schody, které přímo vybízely k fotografování. Pro trochu zpestření jsem se rozhodl pro malou výzvu a pustil jsem se do černobílé fotografie zajímavých budov, které jsme navštívili. Na konec článku tak přidávám ještě několik černobílých fotografií z prvního úseku výpravy do Skandinávie.
Národní park Thy
K večeru jsme přijeli do Národního parku Thy. Ubytovali jsme se jen kousek cesty od pláže a stezka navíc vedla přes nádherné písečné duny místy porostlé travou a kvetoucími vřesy. Ideální místo na večerní procházku. Krajina se zvolna zbarvila do příjemných teplých tónů zlaté hodinky. Zuli jsme boty a brouzdali jsme šumějící vodou severního moře. Ještě pár obrázků fialových květů a slunce se mezitím ztratilo za obzorem.
Příští ráno jsme zamířili na menší výlet po okolí. Jako první jsme se zastavili u větrného mlýnu Faddersbøl. Překvapilo mě, že byl otevřený, přístupný pro veřejnost, ale nikde nikdo. Vstupní dveře byly dokořán a uvnitř jsme nalezli spoustu zajímavého povídání na cedulkách pro turisty. Dlouho jsme si lámali hlavu nad účelem podivných řetězů a ok v zemi rozmístěných kolem. Až později jsme zjistili, že se s celým mlýnem dalo otáčet podle směru větru.
Odtud jsme se přesunuli blíž k moři a vyrazili jsme na krátkou procházku. Vedla skrz hustý les, který roste na bývalých písečných dunách a pokračovala přes rozlehlá vřesoviště blíže k moři. Ušli jsme jen pár kroků a spustil se hustý déšť. Když jsme konečně dorazili k signální věži Bøgsted Rende Båke, byli jsme promáčení skrz naskrz. Šlo o podivnou stavbu na třech tyčích, které se nahoře sbíhaly do jakéhosi zrcadleného jehlanu (viz. foto) Podobných konstrukcí se nachází podél západního pobřeží Dánska několik. Každá vypadá trochu jinak a proplouvající lodě tak v minulosti mohly snáze odhadnout svou polohu. Déšť pomalu přestal, foukal příjemný vítr a my jsme brzo opět uschli. Zpáteční cesta vedla podél hezké pláže a přes zatravněné písečné přesypy.
Odpoledne jsme zamířili k majáku Lodbjerg. Vstupné bylo příliš vysoké, takže jsme se podívali jen zvenku a zamířili jsme na nedalekou pláž. V téhle části parku ležela pod strmým svahem. Byl vytvořen kdysi dávno navátým pískem, který nyní moře zvolna ukusuje a nenápadně se přibližuje do vnitrozemí. Podobný fenomén lze spatřit na více místech v Dánsku a ve svých článcích ho budu ještě několikrát zmiňovat.
Večer jsme se vrátili na ubytování a naposledy jsme se zašli podívat na nádherný západ slunce nad nedalekou pláží. Když jsme plánovali cestu, bral jsem tuhle oblast spíš jako hezké zastávky podél trasy na trajekt do Norska. Překvapilo mě, jak moc jsem se mýlil a jak krásná příroda je v rovinatém západním Dánsku. Tuhle krásnou zemi jsme ale ještě neopustili. Naše cesta vedla dál na severní pobřeží, ale o tom budu vyprávět zase příště…
Trocha černobílé fotografie na závěr
