Mostar a vodopády Kravica

Na jaře roku 2023 jsme se vydali na odpočinkové cestování podél pobřeží Chorvatska. Dojeli jsme až do Dubrovníku a cestu zpátky jsme si okořenili o dvoudenní zajížďku do Bosny a Hercegoviny. Přejeli jsme hranice u městečka Neum a odtud jsme pokračovali do vnitrozemí k přírodní rezervaci Hutovo Blato. Jako první nás přivítala hezký vyhlídka na Svitavsko jezero a okolní vrchovinu porostlou zelení. Samotná návštěva jezera a blata se nám bohužel příliš nevydařila. Byli jsme zde nejspíš příliš brzy před sezónou a na jezero ani dále do hloubi blat jsme se nedostali. Změnili jsme tedy plán a pokračovali jsme na mnohem proslulejší místo – vodopády Kravica.

Vodopády Kravica

Obrovské parkoviště u vodopádů jasně naznačovalo, že jsme dorazili k populární turistické atrakci. Davy lidí se hrnuly skrz bránu po klikaté cestě do údolí řeky Trebižat. Již po krátké chůzi jsme spatřili nádherné vodopády řítící se hustou zelení mezi stromy. Svlažili jsme nohy v příjemné chladné vodě a dali jsme si oběd v jedné z místních restaurací.

Nechtělo se nám hned zase odjet dál a vypravili jsme se na krátkou procházku kousek dál po proudu k nižším vodopádům zvaným malá Kravica. Brzy jsme opustili přelidněná místa a pokračovali jsme po takřka opuštěné pěšince podél řeky. Po jarním tání byla hladina vody hodně vysoko a místy zabíhala i do okolních lesů. Ani stezka nezůstala nedotčena. Nejdřív jsme přebrodili několik zatopených míst, ale pěšina se ztrácela víc a víc pod vodou. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se kousek před cílem otočit a vrátit zpátky.

Mostar

Město Mostar na nás ihned při příjezdu dýchlo podivnou atmosférou. I téměř 30 let po skončení války je stále spoustu domů pobořených a fasády jsou plné otvorů po kulkách. Některé ulice vypadají zanedbaně a jiné jsou naopak hezky opravené. Zdá se, že i když v Mostaru dnes panuje mír a klid, staré konflikty ještě úplně nevymizely. Město je multikulturní. Žijí zde chorvati, bosňáci i srbové. Jistou nevraživost mezi místními etniky ukazují například posprejované ukazatele kolem silnic. Jsou vyrobeny v latince i azbuce, ale místní obyvatelé často začerní jednu z variant.

My jsme nakonec v Mostaru strávili dvě noci a užívali jsme si zde další část naší odpočinkové dovolené. Prohlédli jsme si historické centrum, prošli jsme se po starém mostě, ochutnali místní speciality a zastavili jsme se v několika malých obchůdkách s různorodým zbožím. Na některých místech jsme potkali moc milé a vstřícné lidi. Na druhou stranu jsme narazili i na restaurace a kavárny, které působily přímo nepřátelským dojmem. To v nás, stejně jako celá Bosna a Hercegovina, zanechalo poněkud rozporuplné pocity. Jde přeci jen o zemi plnou kontrastů.

Po dvou nocích strávených v Mostaru přišel čas zamířit zpátky do Chorvatska. Ráno bylo zataženo, přišla mlha a hustý déšť. Menší výlety a zastávky po cestě jsme pro tentokrát vynechali a zamířili jsme rovnou za slunečným počasím na pobřeží.