Francie a Belgie – Vánoční Paříž (1)
Naše první společná dovolená s Jituškou. Na Vánoce roku 2016 jsme zavrhli drahé hmotné dárky a místo toho jsme sedli do letadla a zamířili do Francie. Naplánovali jsme si návštěvu Paříže, odtud vlakem do Bruselu, pak výlet do městečka Bruggy a návrat domů. Jituška rozmyslela, co všechno chceme vidět, já jsem zařídil dopravu a ubytování. Před odletem jsme měli nabitý program. Týden před Vánoci jsme se spolu stěhovali do nového bytu a posledních několik dní jsme uklízeli a stloukali nábytek. Dvacátého pátého odpoledne jsme konečně vyrazili na letiště. Do Paříže jsme přiletěli až pozdě večer. Už jsme neměli moc energie, tak jsme se akorát prošli nočními ulicemi cestou na hotel. Uvelebili jsme se v malinkatém pokojíku rohového domu a těšili se na příští den.
26. 12. 2016 Památky, Eifellovka a bohémská čtvrť Pigalle
Ráno jsme konečně zamířili za památkami Paříže. První zážitek nás čekal hned v metru. Po krátkém studiu jsme se rozhodli koupit si tzv. “Travel Pass”, který nám umožňoval neomezeně jezdit po následující dva dny. Prošli jsme turnikety a zamířili k tzv. Svaté kapli (Sainte-Chapelle). Po příjezdu jsme ale zjistili, že Jituška sice vložila jízdenku do označovače, ale už si jí nevyzvedla po průchodu turniketem. Byla tedy fuč. Už se nedalo nic dělat, a tak jsme si šli prohlédnout kapli.
Bylo to nádherné místo. Nejprve jsme se podívali do spodního patra, které působilo honosně, ale komorně a bylo moc krásné. Odtud jsme pokračovali nahoru a tam mne to přímo uchvátilo. Slunce probleskovalo nádhernými barevnými vitrážemi v oknech. Ty byly plné mozaik znázorňujících celé příběhy. Atmosféru dokreslovaly nádherné malby a impozantní strop. Dlouho jsme tam stáli a prohlíželi si jeden motiv za druhým. Jen kousek odtud jsme se zastavili na náměstí před katedrálou Notre Dame. Dovnitř jsme ale nešli. Byly tam dlouhé fronty, a i zvenku byla moc hezká, zdobená spoustou krásných sošek. Když jsme odcházeli, odchytl nás jeden pouliční umělec, že nás prý namaluje. Tvrdil mi: „You have lovely barb.“ (Máš hezkou bradku), ale jako argument pro zvěčnění na plátně to nestačilo.
Odpoledne jsme pokračovali k Eiffelově věži. Procházeli jsme ulicemi a sledovali, jak se její špička tyčí nad domy. Postupně jsme se přibližovali. Konečně jsme vyšli na otevřené prostranství a spatřili věž v plné kráse. Nadšení nám dlouho nevydrželo. Bylo to tam, jak v utajeném vojenském komplexu. Celá věž byla obšacovaná zdí a nekonečné fronty před kontrolními průchody jen dokreslovaly utopickou atmosféru. Přesto jsme neztratili naději a rozhodli se jít dovnitř. První frontu jsme vystáli, prošli skenerem na druhou stranu zdi a tam na nás čekala další, ještě mnohem delší fronta. Po chvíli čekání jsme se dozvěděli, že ten den je horní patro uzavřené. Rozhodli jsme se, že nemusíme vidět vše. Uprchli jsme z front a davů a raději jsme si dali vánoční svařák. Jen tak jsme postávali kousek od Eifellovky a popíjeli z hezkých plastových kelímků (které si od té doby bereme na různé cesty). Davy byly daleko a najednou se nám zdálo všechno zase hezké.
Večer jsme zamířili do čtvrti Pigalle proslulé svým nočním životem. Jako první jsme prošli kolem slavného kabaretu Moulin Rouge. Byl o něm dokonce natočen film. Pokračovali jsme nahoru na kopec Sacré-Cœur, na němž leží nádherná bazilika a je odtud výhled po celé Paříži. Asi v polovině cesty se Jituška najednou zarazila. Přímo před námi byla kavárna U dvou mlýnů, která figurovala v jejím oblíbeném filmu Amélie z Montmartre. Nejprve jsme dovnitř nešli a vyběhli jsme na vyhlídku na kopec. Cestou zpátky nám to ale nedalo a museli jsme si tam objednat kávu. Od natáčení filmu už byl interiér trochu přestavěný, ale některé části přece jen zůstaly stejné. Měli tam dokonce i fotku Amélie.
27. 12. 2016 Muzeum d’Orsay a Vítězný oblouk
Následující den jsme z velké části strávili prohlídkou muzea d’Orsay. Prohlíželi jsme spoustu obrazů a i já, jako neznalec umění jsem našel díla, která mě nadchla. Samotná budova – původně vlaková stanice se dokonale snoubila s exponáty. Strávili jsme tam mnoho hodin, a nakonec jsme si odtud přivezli i suvenýry a dárky. Odpoledne jsme zamířili k Vítěznému oblouku, ale z toho se nakonec nevyklubala moc hezká procházka. Ulice byly zčásti proměněné v tržnici, neuvěřitelně přelidněné a u oblouku se shromáždily tak strašné davy, že jsme si ho, stejně jako Eifellovku, prohlédli jen z dálky. Byli jsme rádi, že se nemusíme tlačit s lidmi, co se hrnou nahoru. Večer jsme nakonec strávili odpočinkově. Zašli jsme si na dobré jídlo a pořádně jsme se prospali na další den. Hned ráno na nás totiž čekala cesta vlakem TGV do Bruselu.
