Francie a Belgie – Vlakem po Belgických městech (2)

28. 12. 2016 Brusel

Hned ráno jsme v Paříži nasedli do rychlovlaku TGV. Jakožto nadšenec do vlaků jsem si tuhle příležitost nemohl nechat ujít. Jízda byla rychlá, pohodlná a zanedlouho jsme vystupovali na Bruselském nádraží. Ubytovali jsme se ve čtyřhvězdičkovém hotelu přímo v centru města. Jak jsme se tam dostali? Nějakou záhadou se mi podařilo vychytat slevu na Booking.com a místo oficiální ceny uvedené na pokoji, 400 €, jsme platili “jen” 50 € za noc. V jednom z horních pater (někde mezi 25. a 30.) jsme dokonce mohli zdarma navštívit saunu s výhledem na město. Úžasné!

K večeru jsme se vydali na procházku po Bruselu. Mířili jsme na náměstí Grand-Place a cestou jsme potkávali jeden obchod s čokoládou a pralinkami za druhým. V životě jsem neviděl tolik čokolády. Výlohy byly plné čokoládových figurek, domečků, tabulek, lámaných kusů nebo nástrojů, jako například kladiva, klíče apod. Dlouho jsme odolávali, ale nakonec již nebyla jiná možnost, než “zabloudit” do jednoho z obchůdků a nakoupit pralinky. Vzali jsme trochu pro sebe a trochu jako dárek pro rodinu, ale nějak to nevyšlo, a i ty dárkové zmizely ještě ten den. Po chvíli jsme přišli na Bruselské náměstí. Už byla tma a vánoční výzdoba krásně svítila. Do toho jsme zrovna natrefili na jakousi světelnou show. Budovy na náměstí byly osvěcovány různými barvami, od modré po červenou, za doprovodu hudby. Z náměstí jsme pokračovali k sošce čůrajícího chlapečka (Manneken Pis). Až doma jsme se dozvěděli, že mají i čůrající holčičku a dokonce pejska.

Cestou ke královskému paláci jsme našli velká křídla, před kterými se lidé mohli fotit a také jsme neodolali. Palác samotný nás příliš nenadchl. Vypadal podobně jako jiné Evropské stavby a den jsme tedy raději završili v místní hospodě. Dali jsme si sklenku Belgického piva, servírovaného ve stylových velikých a širokých sklenicích se stopkou. Po krátkém posezení jsme prošli nočním Bruselem zpět na hotel a uvelebili se v sauně s výhledem na město.

29. 12. 2016 Bruggy

Následující den ráno jsme zamířili na jednodenní výlet do městečka Bruggy. Cestou na nádraží jsme si prohlédli, jak vypadá radnice a centrum Bruselu za světla. Bylo to najednou úplně jiné místo než předchozí večer. Stanice vlaku byla jen kousek odtud, a tak jsme zakrátko nasedli. Z okénka jsme pozorovali míjející městečka, políčka a občas i hrad nebo nějakou jinou zajímavou stavbu. Asi za hodinku a půl jsme byli na místě. Od nádraží jsme zamířili jako první na dvůr Bekyní – byly to členky hnutí v katolické církvi, které sice připomínalo řád, ale Bekyně neskládaly řeholní slib. Měly jakési vlastní městečko ve městě. Jejich domečky působily nádherně romanticky. Dvoupatrové, bílá fasáda, spoustu okének a špičaté štíty. Jakési zmenšeniny městských domů. Některé z nich měly předzahrádky se zídkou u ulice a jeden byl dokonce přeměněn na muzeum. Mohli jsme se podívat dovnitř, a hlavně na nádherné nádvoří se studnou, které připomínalo zahrady uvnitř klášterů, ale opět ve zmenšené velikosti. Jituška se mi smála, že nejsem schopen se naučit název „Bekyně“ a pořád říkám místo toho „Bakyně“. Nakonec jsem se opravil na „Bachyně“ a potom už jsem snahu raději vzdal.

Odtud jsme pokračovali do centra města. Bruggy jsou protkané sítí kanálů a mají nádherné historické centrum, které si zachovalo svůj středověký ráz. Nad ním se tyčí tři obrovské věže, z nichž cihlová věž kostela Panny Marie je vysoká 122 metrů. Další věž, Belfried, je sice o trochu nižší, ale je naopak mohutná a působí jako dominanta nad celým městem. Dlouho jsme se procházeli uličkami, přes náměstíčka a kanály, a dokonce jsme se zastavili i v místním muzeu lékárnictví. V centru bylo opět nepřeberné množství obchodů s čokoládou a mohli jsme tak opět nakoupit sladké dárky pro rodinu. Tentokrát jsme vzali dost i pro sebe a nemuseli jsme tedy podnikat další nákup pralinek před cestou domů. Postupně se začalo stmívat a my jsme zamířili zpátky na vlak. Do ulic se přikradla mlha a město ozářené rozmazanými kužely světla působilo zvláštně magicky.

30. 12. 2016 Atomium

Čekal nás poslední den cesty a odpolední let zpátky domů. Ráno jsme si sbalili batůžky a zamířili jsme k poslednímu cíli naší dovolené. K Atomiu. Bylo poměrně daleko od centra, ale jeli jsme metrem a netrvalo to nakonec moc dlouho. Samotná stavba byla obrovská. Prošli jsme se kolem ní, a protože bylo hezky a hřálo slunce, vycházku jsme protáhli až do velkého parku opodál. Čas se ale zvolna krátil a my jsme tak sedli opět na metro, přesunuli se na letiště a odtud zamířili domů.