Island – Kličkujeme po severu (5)
13. 7. 2018 Severní Island
Cesta po severu Islandu
Ráno jsme se probudili opět do zamračeného dne. Zatím ale nepršelo a mohli jsme se tedy vydat za poznáváním severní části ostrova. Začali jsme soutěskou Kolugljúfur, úzkou průrvou ve skále, do které několika malými vodopády stékala říčka a hnala se bouřlivě mezi kameny. Bylo to až překvapivě fotogenické místo. Kolem ležely malé farmy a všude bujela zelená tráva či mech. Natočil jsem tam hezké záběry do videa o Islandu a chvilku jsme jen tak postávali a zírali na burácející peřeje. O kousek dál jsme narazili na stádo Islandských koní, kteří se pásli kousek u silnice. Jsou to roztomilí malí koníci a jsou zvědaví. Hned jak jsme se přiblížili k ohradě, šli si nás prohlédnout.
Pokračovali jsme po štěrkové cestě k podivnému kamennému útvaru na pláži, který připomíná trola nebo i slona a jmenuje se Hvítserkur. Stál v černém písku, částečně obklopený mělkou vodou a kolem něj poletovalo hejno ptáků. Využívali jeho trup jako hnízdiště. My jsme dostali nápad, pořídit si nějakou veselou fotku, a tak jsme skákali a snažili se zachytit co nejzajímavější moment. Bohužel se žádný ze snímků nezachoval. Při večerním třídění fotek jsem je omylem smazal všechny.
Když jsme se vraceli po štěrkové cestě od kamenného slona, začínalo trochu pršet. Pustil jsem stěrače a zvolna pokračoval asi padesátkou. Z ničeho nic se jeden ze stěračů utrhl. Ozvala se rána, odrazil se od předního skla a letěl kamsi za auto. Lekl jsem se a ihned zastavil u krajnice. Stěrač ležel opodál a zdálo se, že nebyl nijak poškozený. Jen se ze záhadného důvodu uvolnil. Zacvakl jsem ho tedy zpátky na původní místo a on se tvářil, že funguje. Chvílemi trochu vrzal, ale to dělal i předtím, než uletěl. Zamířili jsme tedy dál na východ.
Krátký výšlap na vyhlídku nad Hólarem
Odpoledne jsme přijeli do vesničky Hólar. Byla to podivná malá osada v údolí mezi horami, kde žilo asi jen sto lidí. Měli ale univerzitu i s kolejí a zdálo se, že tam je čilý ruch. Na rozdíl od většiny Islandu leží u Hólaru les. Je sice poměrně malý, ale jsou tam i některé “vzrostlé” stromy – okolo deseti metrů vysoké. Na chvilku jsme si připadali jako doma. Procházeli jsme se stezkou pod jehličnany, ale les byl brzy řidší a vyšli jsme ven dříve, než jsme se ho stihli nabažit. Před námi se rozprostírala louka ve svahu plná nádherných květin. Zvolna jsme stoupali a já jsem co chvíli zastavil, abych pořídil makro fotografii. I nízká zeleň se rozptýlila a my jsme šlapali nahoru už jen po kamenitém svahu.
Asi za hodinu a půl jsme dorazili na místo s krásnou vyhlídkou na celé údolí. Všimli jsme si, že mraky jsou již těsně nad námi a klesají. Nechtěli jsme jít dolů v bílé mlze. Jen jsme se krátce rozhlédli po okolí a vyrazili ihned zpět. Spustil se déšť a my jsme museli v pláštěnkách slézat dolů po kluzkých kamenech. Nebylo to vyloženě tak nebezpečné, že by po uklouznutí hrozil pád do propasti, ale oběma se nám podařilo sklouznout a plesknout sebou na zem. Nic vážného se ale nestalo a brzy jsme byli opět dole u lesa.
Do auta jsme dorazili docela promáčení a těšili jsme se na horký bazén, který měl být jen několik kilometrů daleko. Popojeli jsme do vesničky Hofsóss a hrnuli jsme se ke koupališti na pobřeží. Bylo tam poměrně dost lidí, ale mohli jsme se kochat krásným výhledem na moře a hory za zátokou. Jen škoda, že byl bazén chlorovaný. Už jsme byli mimo oblast horkých pramenů a liduprázdných vesniček. I tak jsme se ale dostatečně prohřáli, zregenerovali a nabrali energii na cestu podél pobřeží poloostrova Troll, kterou nám doporučovali čeští cestovatelé. Prý to tam mělo být moc krásné. Čekali jsme dramatické výhledy na útesy a pobřeží, ale hned potom, co jsme vyrazili, se spustil hustý déšť. Do toho ještě přišla mlha, takže jsme viděli akorát tak silnici.
Přijeli jsme do Siglufjörðuru, městečka, kde se natáčel Jituščin oblíbený Islandský detektivní seriál Trapped. Prohlédli jsme některá místa, která se nám zdála povědomá a nalezli fotogenický vrak staré lodi umístěný v přístavu. Na konstrukci prorostlé travou byla posazena ztrouchnivělá a zrezlá malá loď. Už dávno nesloužila svému účelu, ale i přesto vypadala krásně. Přeskákal jsem několik trámů, abych měl správný záběr a vyfotil jsem opuštěné plavidlo. Kousek opodál stála benzínka Olís. Natankovali jsme trochu benzínu a nadšeně jsme si vyzvedli kávu zdarma. Zalili jsme jí kešu mlékem, zajedli malou tyčinkou a hned nám bylo dobře.
Hledáme místa ze seriálů a filmů – Island je nádherný a bývá také často vybrán pro natáčení filmů nebo seriálů. I když to nebylo naším hlavním cílem, občas jsme zastavili na místě natáčení. Sledovali jsme stopy dvou seriálů a jednoho filmu. Prvním seriálem byla již zmíněná Islandská detektivka Trapped. Většina seriálu se točila ve městech Siglufjörður a Seyðisfjörður. Navštívili jsme obě, přičemž to druhé úplnou náhodou. Druhým seriálem byla samozřejmě Hra o trůny. Dostali jsme se na následující místa:
Kirkjufell na západě – hora, která dotvářela scenérii na severu za zdí.
Horká jeskyně Grótagjá – místo ze scény s Jonem a Ygritte.
Þingvellir, kde se natáčela cesto do Orlího hnízda.
Þórufoss – vodopád u kterého se točily scény s drakem.
Reynisfjara – pláž, kde se točily scény noční hlídky.
Na stejné pláži se točily i scény ze zmíněného Islandského filmu. Byla to komedie, která se jmenovala Astropia.
Posilnění kávou a malou svačinkou jsme se vydali dál do mlhy. Projeli jsme dlouhými tunely do Ólafsfjörduru a pak dál až do kempu v Akureyri – největším městě severního Islandu s asi 17 000 obyvateli. Kemp byl ale malý a úplně přeplněný. Nebylo tam jediné místečko na stan. Navíc pořád pršelo, blížila se půlnoc a byli jsme dost unavení. Chvíli jsme rozmýšleli, co uděláme, ale přemohla nás touha po pohodlí. Nakonec jsem rychle zabookoval noc v místním hotelu. Vyšlo to sice poměrně draho, ale po více než týdnu ve stanu jsme měli radost, že se tentokrát uložíme zase do měkké postýlky. Dostali jsme jednoduchý pokoj připomínající hezkou studentskou kolej a byli jsme nadšení. Měli jsme peřinky, teplo a nemuseli jsme stavět stan. Tu noc se nám spalo krásně.
14. 7. 2018 Akureyri
Ráno jsme se nejprve dlouho prospali. Byli jsme v postýlkách a chtěli jsme toho pořádně využít. Poté jsme nakoupili v místním Bónusu zásoby a zamířili jsme do centra hledat outdoorový obchod. Byl tam! A měli dokonce i nafukovací karimatku slušné kvality za přijatelnou cenu. Asi jen o čtvrtinu dražší, než by stála podobná v Praze. Navíc prý na letišti vracejí zaplacenou daň. Jituška si jí koupila a od té doby se jí spalo lépe. Byli jsme opět zregenerování a vybavení na další část cesty. Blížili jsme se do vulkanicky aktivní oblasti plné síry, kouře a horkých pramenů. Akureyri jsme nechali za sebou a těšili se, co bude dál.
