Bylo již pozdě večer a náš autobus projížděl uličkami Limy, jedenáctimilionové metropole, kde žije třetina populace celého Peru. Připadali jsme si, jako na jiném kontinentě. Široké bulváry, obrovská nákupní centra, řady výškových budov a neutuchající proud husté dopravy. Lima se ale nelišila jen od ostatních částí Peru. Jednotlivé čtvrti města byly rozdílnější, než bychom kdy čekali. My jsme se ubytovali v Miraflores, v čisté a bezpečné oblasti plné parků a restaurací. Vypadalo to tam skoro jako v nějaké evropské metropoli. Naproti tomu v okrajových částech města se rozléhaly nekonečné plochy šedi a špíny. Ulice bez barev plné rozestavěných domů, neutuchající hlučné dopravy a odpadků.

Původně jsme tam chtěli strávit jen jeden den, a tak jsme se vydali hned ráno do historického centra. Přímo na náměstí se konala velká ceremonie střídání stráží prezidentského paláce. Hrála dechová hudba a vojsko slavnostně pochodovalo po nádvoří. Až později jsme se dozvěděli, že jde jen o jakousi show pro turisty. Za palácem prý už čekal autobus, který všechny účinkující odvezl hned po akci domů. V centru také stálo několik nádherných koloniálních katedrál a stará železniční stanice, která je dnes přeměněna na knihovnu. Do průčelí jsou zabudovány velké hodiny spolu s nápisem „Ferrocarril central“ (Hlavní nádraží), ale pod nimi jsou novější velká písmena tvořící název „CASA DE LA LITERATURA PERUANA“ (Peruánský dům literatury). V původních čekárnách stojí regály s řadami výtisků a mezi nimi potichu studují či pracují skupinky lidí. Z nástupiště se stala hezká romantická kavárna, ale prý se tu přeci jen jednou měsíčně objeví turistický vlak.

Odpoledne jsme se přesunuli do čtvrti Barranco, která je proslulá svým bohémských stylem života. Byl to opět jiný svět. Napříč Jižní Amerikou jsme viděli spoustu graffiti maleb, ale Barranco nás přesto překvapilo. Stěny domů, zdi podél ulic i mosty byly pokryty nádhernými uměleckými díly. A když už se nejednalo o malby, stály tam alespoň citáty nebo básně. Procházeli jsme kolem obrazáren a útulných kaváren, až jsme došli na promenádu podél okraje útesu. Slunce se pomalu ztrácelo v mlze nad obzorem a oceán pod námi se zabarvil ve zlatavém večerním světle.

Podle původního plánu jsme příští den nasedli na autobus do malého městečka na pobřeží asi 4 hodiny cesty na sever. Chtěli jsme si prohlédnout ruiny pradávného města Caral, ale to se nám nakonec nepodařilo. Trávicí potíže, které nás střídavě provázely už skoro měsíc, se opět zhoršily. Co se dalo dělat. Nastoupili jsme do autobusu zpátky do Limy, abychom navštívili doktora.

Na doporučení naší pojišťovny jsme zvolili soukromou kliniku. Hned první překvapení bylo, když na místě zvaném „Clínica Anglo Americana“ nemluvil nikdo na recepci anglicky. Doktorka ale naštěstí tento jazyk zvládala, a tak jsme nebyli úplně ztracení. Testy dopadly dobře a nejspíš se tak jednalo o následky silných antibiotik, které jsme brali v Cuzcu. Dostali jsme dietu a probiotika.

Přišla na řadu byrokracie, a to samozřejmě ve španělštině, protože jsme už byli zpátky na recepci. První část se týkala platby. Pojišťovna se za nás sice zaručila, ale v nemocnici to odmítli a naúčtovali nám více než 15 tisíc korun. No, naštěstí bychom to měli dostat od pojišťovny zpátky…

Druhá část se týkala výsledků posledního testu. Dozvěděli jsme se několik protichůdných informací: výsledky budou online pod heslem – to jsme ale nedostali, výsledky budou po telefonu a výsledky budou na emailu. Nakonec jsme museli zatelefonovat a nadiktovat e-mail, kam mají výsledky poslat. Já jsem se ale nikdy pořádně nenaučil španělskou abecedu. Výsledky chodily kdoví kam, jen ne na náš email. Situaci zachránil až obrázek s výslovností španělských písmen, který jsem našel na internetu.

Ještě několik dní jsme zůstali v Limě, abychom se pořádně zotavili před další cestou. Procházeli jsme se podél hezkého pobřeží, lenošili jsme u moře a když už nám bylo lépe, zkusili jsme poslední den před odjezdem surfování. Zaplatili jsme si úvodní kurz a vyrazili jsme s instruktorem na moře. Přestože se na našich cestách často vyhýbáme velkým městům, v Limě se nám zalíbilo a skoro se nám ani nechtělo pokračovat dál na sever…

Pokračovat na další díl

Autor