24. 7. 2018 Zastávka u vodopádu a ubytování v Grindavíku

Naše loď dorazila do přístavu a my jsme vyjeli s autem zpátky na Island. Jituška se necítila dobře, a tak jsme se rozhodli raději strávit poslední noc před odletem na nějakém ubytování. Zarezervoval jsem pokoj v penzionu na poloostrově Reykjanes, abychom to následující den neměli daleko na letiště.

Mapa cesty po poloostrově Reykjanes

Ještě jsme před sebou měli poměrně dlouhou cestu autem a chtěl jsem alespoň jednu zastávku někde uprostřed. Objevil jsem na mapě vodopády Urriðafoss jen kousek od silnice. Nakonec to byly spíše větší peřeje než skutečné vodopády, ale bylo to přesto moc hezké místo, a i slunečné počasí nám dodalo optimismus.

25. 7. 2018 Krásy poloostrova Reykjanes, balení a cesta na letiště

Paní majitelka penzionu nám doporučila hezká místa, kde bychom se mohli zastavit cestou na letiště. Odlétali jsme až na noc, takže jsme měli ještě dostatek času. Jako první jsme se podívali na krásnou tůňku Brimketill přímo na pobřeží moře. To místo mě tak fascinovalo, že jsem se hrnul co nejblíž, abych mohl pořídit hezkou fotografii. Vůbec jsem ale nepočítal s kluzkým povrchem. V podstatě hned, jak jsem zmáčkl spoušť, jsem uklouzl a noha se mi ponořila kamsi do vody. Aby toho nebylo málo, nemohl jsem se po kluzkém povrchu vyhrabat ven, a tak jsem se tam zoufale plácal po kamenech za udivených pohledů ostatních návštěvníků. Nakonec jsem se přeci jen nějak zachránil a mohli jsme pokračovat dál.

Přijeli jsme až na samotný cíp ležící na jihozápadě poloostrova, kde se nacházela bublající horká oblast Gunnuhver. Již při příjezdu jsme ucítili povědomý pach síry. Zem byla zbarvena do sytých žluto-červených odstínů a z mnoha míst se valila horká pára. Kousek opodál, v mnohem klidnější oblasti, jsme si prohlédli ještě maják Reykjanesviti, usadili jsme se na pobřeží a pozorovali jsme vlnky, jak se zvolna převalují přes kameny.

Naší poslední zastávkou na cestě po Islandu byl tzv. most mezi kontinenty. Byla to vlastně taková lávka pro pěší, která vedla nad zlomem mezi Evropskou a Americkou deskou. Přešli jsme tedy z Ameriky do Evropy a zpět, ale jinak tam toho nebylo zas tolik k vidění.

Kousek od letiště jsme se dali do uklízení a čištění auta. Nepříjemná činnost. Hlavně, pokud se do toho montuje silný Islandský vítr. Nejen, že bylo potřeba držet dveře, aby se pod náporem neutrhly, ale člověk musel hlídat i věci v autě. Velmi snadno totiž vylétaly ven. Úklid se tak změnil v akční úkol, kdy jsme pobíhali po parkovišti, chytali jsme igelitky, papíry, karimatku, a dokonce i toaleťák, který se samozřejmě za letu rozroloval. Po dlouhém boji a několika vlnách nadávek jsme konečně vše uklidili a zabalili. Mytí auta bylo sice také náročné, ale tam už nás vítr netrápil tolik. Snad jen že nafoukal vodu z hadice na mne, ale s tím jsem se smířil. Konečně hotovo, dali jsme si poslední kávu zdarma u benzínky Olís a jeli jsme do autopůjčovny.

Mytí auta zdarma – Na Islandu snad každý počítá s nepřízní počasí. Člověk potkává na silnicích různě zabahněné vozy a není tak žádným překvapením, že na benzínkách bývají často “ruční myčky”. Obvykle jde o dvě hadice, z nichž jedna je vybavena kartáčem a druhá tryskou na smývání nečistot. Nejúžasnější ale je, že se za mytí nikde na Islandu neplatí. Prostě zastavíte, umyjete si auto a jedete dál. Dokonce i vysavač, který jsme použili na čištění interiéru, byl zdarma.

Začínala mě tížit myšlenka na poškození auta, hlavně na tečku na předním skle. Do toho se přidala nejistota z toho, že jsme odmítli veškeré pojistky (až na povinné ručení, které ale žádné poškození skla nehradí). Nechtěl jsem nic skrývat, a tak jsem při předání auta začal ihned vysvětlovat, co všechno jsme poškodili. Pán mne zastavil, že si prý auto zkontroluje sám, projede se a seznámí nás s výsledkem. Nervózně jsme čekali, ale on po chvilce přijel, řekl nám, že to jsou jen drobnosti, takže nám nic účtovat nebude. Zamávali jsme autu, které s námi ujelo 4137 km, a vydali jsme se na letiště.

Při čekání na let nás přepadl takový smutný pocit. Zpátky domů. Ještě bychom nejraději zůstali několik týdnů. Island nám ale přichystal nádherné rozloučení. Sotva jsme vzlétli a vystoupali jsme nad mraky, spatřili jsme nádherný úkaz na obloze. Z jedné strany byla osvětlená sluncem, které se schovávalo jen kousek pod obzorem, a z druhé strany na nás svítily hvězdy s měsícem. 

26. 7. 2018 Po 23 dnech se vracíme domů

Ráno jsme přistáli v Drážďanech. Byli jsme rozlámaní z nočního letu a už jsme se těšili domů do postýlek. Z letiště jsme se svezli na vlakové nádraží, kde jsme měli chvilku času do odjezdu spoje na Prahu. Šli jsme si odpočinout do místního parku. Ihned nás překvapilo horko. Z Islandských ani ne deseti stupňů jsme přijeli do třicítek. Co nás ale fascinovalo mnohem více byly stromy. Nádherné vzrostlé duby se klenuly vysoko nad námi a my jsme ani nebyli schopni pojmout takovou krásu. Sedli jsme si na lavičku, zírali jsme do korun plných zelených listů a nasávali vůni. Po třech týdnech na Islandu jsme pochopili, jaká je to vlastně nádhera se jen tak procházet parkem.

Na závěr přikládám video z druhé části putování po Islandu

Autor