Skandinávie – Pobřeží Bohuslän (7)
Skalní rytiny v Tanum
Naše trasa po Skandinávii se stočila zpátky na jih a my jsme překročili Norsko-Švédskou hranici. Bylo už pozdní odpoledne, ale měli jsme v plánu ještě jednu zastávku, dokud bylo světlo. Šlo o skalní rytiny v Tanum. Pocházejí z doby bronzové a vyobrazují spoustu výjevů z tehdejšího života. Jejich častou součástí jsou nejrůznější lodě, válečníci, výjevy z bitev a také různá místní zvířata. Mezi nimi jsou ale i jiné výjevy anebo třeba obyčejné tečky. Skály a kameny s různými rytinami jsou rozeseté po celém regionu, ale největší koncentraci naleznete na třech hlavních lokalitách – Tanum, Aspeberget a Litsleby. Jsou od sebe jen cca 1 až 2 kilometry a u každé můžete pohodlně zastavit na parkovišti a využít připravených stezek a chodníčků.
Původní rytiny nejsou barevné. Jde jen o rýhy v kameni o hloubce několika milimetrů a na jejich spatření je potřeba bystré oko. Pomáhá využít odlesky, když je povrch skal mokrý, nebo počkat na dlouhé stíny při západu slunce. Ty nejhezčí obrazce jsou ale dnes dobarveny červeně nebo bíle, aby byly jasně rozeznatelné v kteroukoli denní dobu.
Později večer jsme dorazili na ubytování. Bydleli jsme na hostelu postaveném v bývalé škole. Celé místo vypadalo opuštěně. Interiéry byly sice hezky zrekonstruované, ale nikde nikdo nebyl. Bloudili jsme prázdnými chodbami, až jsme nakonec našli ještě jednu turistku ve společenské místnosti. Byla ráda, že tam nezůstala sama – prý si připadala trochu jak ve strašidelném filmu. Jak jsem už zmínil v předchozích článcích, v polovině srpna totiž více méně skončila turistická sezóna v celé Skandinávii a najednou nikde nikdo nebyl.
Ostrov Skaftö
Příští ráno jsme se vydali do Lysekilu, odkud jezdí přívoz na ostrov Skaftö. Po propršeném úterý bylo ve středu krásné slunečné počasí. V přístavu jsme si dali oběd ze stánku s tureckou kuchyní a nastoupili jsme na loď do osady Östersidans, kde začínala pěší trasa po ostrově. Šlo o nádhernou procházku. Vedla nejprve přes skalnatý terén porostlý fialovým kvetoucím vřesem. Později se stočila do stínu hustého lesa a překročila úzký pruh země mezi dvěma zálivy. Na závěr trasy jsme dorazili do malého městečka Fiskebäckskil, v jehož středu stále stojí zachovalý větrný mlýn. Snad jedinou podivností na této trase bylo místní turistické značení. Stezka byla označena vcelku srozumitelně značkami na kamenech, ale šipky na křižovatkách byly pro nás záhadou. Na dřevěném sloupku totiž bylo logo turistické trasy, kolem něj několik stejných modrých šipek a každá z nich mířila jiným směrem.
Lysekil
Výlet po ostrově Skaftö nebyl zvlášť dlouhý a měli jsme ještě dost času na další procházku. Přímo u Lysekilu se nachází hezká rezervace Stångehuvuds, která oplývá skalnatým pobřežím a hezkými kamenitými i písčitými plážemi. Procházeli jsme mezi skálami, trsy vřesu a zlatavou trávou pozdního léta. Některé zátoky přímo lákaly ke koupání a skutečně se i někteří z místních koupali. My jsme si to nakonec rozmysleli při pohledu na medúzy, kterých se podél pobřeží pohybovalo obrovské množství. Na závěr dne jsme zašli na dobrou zmrzlinu přímo na náměstí a odpočívali jsme v hezkém místním parku. Noc jsme strávili opět na stejném hostelu a příští ráno jsme se vypravili k rozlehlému jezeru Vänern, ale o tom budu vyprávět zase v příštím článku.
