Jordánsko – Vádí Rum (3)
Vstávali jsme opět brzy. Přenocovali jsme kousek od Petry a hned ráno jsme vyráželi směrem na jih do proslulé rudé pouště Vádí Rum. Nebylo to ale tak jednoduché, jak jsme si původně mysleli. Sbalili jsme se, posnídali a zamířili jsme s batohy směrem k autu. Venku byla po nočním dešti hustá mlha. Neviděl jsem skoro ani na krok. Přišel jsem k autu, zmáčkl tlačítko na klíčku, ale nic se nestalo. Udělal jsem ještě několik pokusů a pořád nic. Už při posledním používání se mi zdálo, že auto nereagovalo napoprvé, ale tentokrát to vypadalo, že je baterka v klíčku úplně vybitá. „No nic, alespoň mohu odemknout manuálně“ řekl jsem si a otočil klíčkem přímo ve dveřním zámku. To jsem ale netušil, že zrovna Kia Picanto, kterou jsme měli půjčenou, má alarm propojený pouze s dálkovým ovládáním. Auto se tedy odemklo, ale alarm zůstal aktivovaný. Auto ihned začalo troubit a blikat. Takový hluk kolem šesté ráno musel rozladit nejednoho hotelového hosta. Jak ten alarm ale vypnout? Na jakékoli pokusy s manuálním ovládáním nereagoval. Nezbývalo mi nic jiného, než zoufale mačkat dálkové ovládání a doufat, že poslední šťáva v baterce ožije alespoň na jedno odemknutí. Naštěstí to zabralo. Auto se utišilo. Později jsem zjistil, že manuální zamykání sice alarm nevypne, ale naštěstí ani nezapne, takže jsme alespoň měli způsob, jak zamykat auto během zbylé části naší cesty.
Cesta do Vádí Rum byla náročná. Dobrou hodinu jsme jeli za tmy v neprostupné mlze, ze které tu a tam nečekaně vykouknul zpomalovací práh. Jeli jsme pomalu po klikaté horské asfaltce, až k napojení na širokou pouštní dálnici. Zbytek jízdy už probíhal poklidně. Mlha se pozvolna roztrhala a před námi se objevily podivuhodné načervenalé hory. Přijeli jsme do Vádí Rum.
Přesunuli jsme se na korbu pickupu průvodců z Rum Stars Camp a zamířili jsme do pouště. Už kousek za vesnicí nás uchvátila okolní krajina. Z oranžovo-rudého písku vystupovaly obrovské skály, které svým tvarem připomínaly města, pilíře, monumenty nebo katedrály. Bylo až neuvěřitelné, co vytvoří tisíce let eroze v pískovci.
První zastávku jsme podnikli u pramene pojmenovaném po proslulém britském vojákovi a dobrodruhovi – Lawrencovi z Arábie. Naučil se Arabsky, sblížil se s beduínskými kmeny a zanechal po sobě spoustu stop právě v poušti Vádí Rum. Bylo fascinující pozorovat, jak je každý pramen obklopený oázou zeleně. Rostliny se stahovaly za každou sebemenší možností, jak získat vzácnou vláhu. Odtud jsme pokračovali přes kamenné mosty, vyhlídky a písečné duny do hluboké rokle Siq al Khazali. Tam jsme obdivovali prastaré nabateánské i arabské rytiny a úzkou soutěsku, kudy protékal malý potok. Průvodce mezitím uvařil na ohni vynikající oběd. Usadili jsme se na rozlehlou plachtu a nabírali jsme různé pokrmy z misek umístěných uprostřed.
Odpoledne jsme pokračovali kolem několika zajímavých přírodních útvarů k Lawrencovu domu a pak i do malého obchůdku s rukodělným zbožím. Tady konečně měli zajímavé výrobky od náušnic, přes textil, až po broušené minerály. Kromě samotného nákupu tu samozřejmě podávali i silnou arabskou kávu. Nám chutnala i přes hutný lógr na dně a po náročném dni byla příjemně povzbuzující. Pro italské členy skupiny to ale bylo příliš a tvrdili, že asi pijí popel.
Před západem slunce jsme vylezli na nízkou skálu, odkud byl hezký výhled, průvodce nám uvařil čaj a my jsme sledovali, jak se krajina zvolna halí do fialových odstínů. Zatímco přes den bylo příjemných 15-20 stupňů, večer se zvedl vítr a prudce se ochladilo. Všechny zimní věci jsme nechali v krosnách, které nám odvezli rovnou do kempu. U sebe jsme tak měli jen tenké bundy, což nebylo to nejlepší oblečení pro cestování na korbě pickupu.
Zimu nám ale brzy vynahradil nádherný pohodlný stan s dvoulůžkovou postelí, teplo ohně a vynikající večeře. Dostali jsme zarb. Jde o jídlo, které je zajímavé hlavně svou přípravou. Nejprve se rozdělá oheň uvnitř kovového barelu zakopaného v zemi. Když zůstane dost žhavých uhlíků, umístí se nad něj zelenina a maso. Navrch se barel zasype pískem a nechá několik hodin ležet. Na Štědrý večer jsme si tak mohli užít výbornou hostinu, i když velmi odlišnou od klasického českého bramborového salátu.
Slavnostní den jsme zakončili pozorováním hvězd a uložili jsme se ke spánku v pohodlném stanu. V noci přišla bouřka a silný déšť. Stan naštěstí nepromokl a ráno se nám naskytl fascinující pohled. Původně vyprahlá poušť byla skrz naskrz nasáklá. Kolem kempu jsme si všimli i vymletých koryt po valící se vodě a podobné překvapení nás čekalo i po návratu do vesnice Rum. Cesta z parkoviště, kde jsme nechali auto, byla podemletá. Zbýval jen asi dva metry široký pruh. Nejprve jsem pozoroval, jak vcelku bezpečně projeli místní s pickupem. To mě utvrdilo, že se to dá zvládnout a s trochou adrenalinu se i nám podařilo překonat nebezpečný úsek. Opustili jsme nádhernou rudou poušť Vádí Rum a zamířili jsme na sever za krásami přírodní rezervace Dana.
