Španělsko a Portugalsko – Galicie a Peneda-Gerês (5)

Mířili jsme na západ. Kilometry rychle ubíhaly a my jsme přijeli do proslulého cíle poutníků – Santiago de Compostela. Sice jsme nedorazili pěšky a byla to pro nás jen jedna ze zastávek na cestě, ale i tak nás místní atmosféra přímo pohltila. Z města čišela radost tisíců poutníků, kteří po týdnech i měsících pochodu dorazili do cíle. Unavení, ale šťastní přicházeli na náměstí před velkou katedrálou, shazovali batohy a konečně si dopřávali zasloužený odpočinek. Naše cesta ale vedla dál do nádherného regionu okolo města Pontevedra.

Pobřeží O Grove

Přenocovali jsme v hezkém rodinném hotýlku a ráno jsme se vypravili na procházku podél pobřeží. Byla hustá bílá mlha, kterou tu a tam prosvítily sluneční paprsky. Moře bylo klidné a ani na stezce téměř nikdo nebyl. Procházeli jsme se mezi podivnými kamennými útvary, které nenápadně vystupovaly z bílého závoje. Okolní kopce byly pokryté kobercem nádherných fialovo-růžových květů a v malých keřích jsme pozorovali roztomilé barevné ptáky. Chvílemi se stezka vymotala z kopcovitého terénu a ocitli jsme se na krásných písečných plážích.

Cestou zpět již slunce zahnalo mlhu a my jsme zamířili na oběd do města Pontevedra. Najedli jsme se v malé vegetariánské restauraci, kde jsme ulovili poslední volné místo a odpoledne jsme si užívali poklidnou procházku městem. Historické centrum bylo maličké, ale dýchal na nás klid a pohoda. Pokud bych měl doporučit jedno zajímavé místo k prozkoumání, byly by to ruiny kostela San Domingos. Po budově z 13-15. století dnes zbyly jen části stěn a kupole, ale je fascinující dívat se na zříceninu přímo v centru města.

Mlýny na řece Chanca

Příští den jsme se vypravili na procházku po trase Ruta dos Muíños (Cesta mlýnů). Klikatila se po obou březích malé říčky Chanca, která byla obklopena hustou vegetací. Podél celé stezky bylo více než deset malých mlýnů postavených ve zvláštním stylu. Místo toho, aby měly mlýnské kolo z boku, bylo umístěno uvnitř samotné budovy. Voda protékala pod zdí do nízkého sklepení a tam roztáčela lopatky. Jejich pohyb byl posléze mechanicky přenášen o patro výš do hlavní místnosti, kde se mlelo.

Jak jsme pokračovali proti proudu, pozorovali jsme galicijský venkov. Vinice střídaly ovocné sady a tu a tam se objevil menší statek nebo vesnice. Krajina byla zelená, protože Galicie je zásobená mnohem větším množstvím srážek než většina Španělska. Nebýt všudypřítomných mandarinek a citronů, skoro bychom si připadali, jako doma.

Portugalsko

Naše cesta pokračovala přes hranice do Portugalského města Valença. Centrum města se nachází přímo uprostřed velké pevnosti nad řekou Minho. Její původ se datuje až do Římské říše, ale dnešní pevnost se začala budovat ve 13. století, a ještě byla během 17. a 18. století přestavěna. Uvnitř je spoustu natěsnaných domů a malých náměstí, ale překvapivě se do omezeného prostoru za zdmi vešlo i velké parkoviště. Abychom se tam dostali autem, museli jsme projet několika úzkými branami, kde byl provoz řízen semafory střídavě dovnitř a ven. Bylo to na dlouho a asi bychom tam byli už třikrát pěšky, ale jakmile se dostanete do kolony, už se z ní nedá odjet.

Odpoledne jsme se přesunuli do národního parku Peneda-Gerês. V srpnu se tam hrnuly přímo davy turistů a při příjezdu jsme v podstatě stáli v další koloně aut. Měli jsme pocit, že už tam snad ani pro nás není místo, ale tentokrát jsme se spletli. Podařilo se nám vybrat skvělé ubytování u přehrady Caniçada na řece Gerês. Jako bychom narazili na poklidný venkovský kout vzdálený od všeho ruchu. Přímo z balkonu jsme měli nádherný výhled na vodní hladinu. Stačilo sejít jen několik schodů a mohli jsme se z opuštěné pláže ponořit do chladivých vod průzračného jezera.

Naše původní plány na poznávání severního Portugalska se neplánovaně změnily a museli jsme odjet domů dřív. Příští den nás čekal dlouhý přejezd zpátky do Madridu, ale tak hezké místo jsme nemohli opustit jen tak. Večer jsme si rozložili židličky se stolkem na balkoně a kochali jsme se pohledem na zapadající slunce nad vodní hladinou. Na okolních kopečkách se pomalu rozsvěcely pouliční lampy, malé loďky se houpaly na vlnkách a celým krajem prostoupilo ticho. Pomalu se objevily první hvězdy, ale my jsme zůstali ještě dlouho do večera a užívali jsme si nádherný letní večer.