7 nejlepších míst v Argentinské Patagonii

Argentinskou Patagonii jsme si ihned zamilovali. Je to svět, který nám místy připomínal Alpy v Rakousku či Švýcarsku, jinde filmy z divokého západu a do toho všeho narazíte na kolonie tučňáků a cítíte atmosféru dávných mořeplavců, kteří hledali cestu kolem Jižní Ameriky. Místní jsou veselí, přátelští, povídaví, milují hudbu a tanec. Nic nevyjádří ducha Argentinské Patagonie lépe než pití maté při západu slunce u jezera pod zasněženými vrcholky And. Nakonec jsme tam strávili 5 týdnů a během nich jsme nasbírali tipy, kam se podívat a co byste rozhodně neměli vynechat:

Bariloche – jezera a čokoláda

Bariloche by se dalo označit jako vstupní brána do Argentinské Patagonie. Město i přilehlý region se tak trochu podobá Alpám ve Švýcarsku. Není tak divu, že zde naleznete výbornou čokoládu, zasněžené vrcholky, hluboké lesy a nádherná horská jezera.

Okolní region je ideálním místem pro výlety autem. Nedaleko města se nachází jedna z nejslavnějších vyhlídkových silnic – tzv. Ruta de los Siete Lagos která vás provede kolem sedmi nádherných křišťálově čistých jezer na úpatí And. Alternativou je kratší okruh Circuito Chico. Podél této trasy narazíte mimo jiné i na vyhlídkový vrchol Cerro Campanario s lanovkou nebo na malé jezírko Escondido, který je ideálním místem pro relaxaci a piknik. Region nabízí také spoustu túr po horách.

Pokud, stejně jako my, milujete čokoládu, musíte se zastavit i v čokoládovně Rapa Nui. Najdete tam zmrzliny, dezerty, horkou čokoládu, kávu, pralinky, a dokonce i ledovou plochu, kde se dá bruslit.

• 

Pozorování zvířat na poloostrově Valdés

Poloostrov Valdés byla pro nás velká zajížďka, strávili jsme téměř dva dny na cestě tam a podobnou dobu na cestě zpět. Museli jsme přetrpět rozbité silnice, mračna prachu a horko na tisíci kilometrech v každém směru. Stálo to ale za to! Místní národní park překypuje životem, a to hlavně v mělkých pobřežních vodách. Můžete zahlédnout obrovskou kolonii tučňáků, lachtany, rypouše, velryby jižní, a dokonce i kosatky. Pokud bych si měl vybrat jen jedno místo z celé Argentinské Patagonie, kam se vrátím, byl by to právě poloostrov Valdés. Bylo to místo, o kterém jsme dříve slýchali jen v přírodovědných dokumentech a zažít ho na vlastní kůži bylo nezapomenutelné.

Na ostrově se toho dá podniknout spoustu a doporučuji si vyhradit minimálně 3 dny na jeho prozkoumávání. Rozhodně doporučuji:

• Plavba za velrybami v lodi s okénky pod hladinou (loď Yellow Submarine) – Nejdřív jsme si říkali, jestli zbytečně nevyhazujeme peníze za takovou turistickou past. Teď bychom ale jinou loď už nebrali. Seděli jsme v podpalubí, dívali se do hlubin moře a najednou se objevil stín, který postupně nabíral jasný obrys. Jen několik metrů od nás proplula velryba jižní s mládětem. Byl jsem tak uchvácen, že jsem ani nezvednul foťák. Jen jsme tiše zírali a obdivovali tyhle nádherné tvory.
• Procházka nad pláží, kde sídlí kolonie rypoušů – Tuhle aktivitu můžete s vlastním autem podniknout i sami. Dojedete na odlehlý okraj poloostrova zvaný Punta Norte a po vyznačené trase se vypravíte na procházku podél pláže. Stezka vede v uctivé vzdálenosti, takže si nezapomeňte vzít dalekohled.
• Návštěva hnízdiště tučňáků (Estancia San Lorenzo) – Takhle aktivita je až nečekaně drahá (okolo 45 dolarů na osobu), ale tak úžasné místo k pozorování tučňáků magellanských jsme nikde jinde v Patagonii neviděli. Průvodci vás opatrně a šetrně vedou po stezce přímo skrz kolonii, takže uvidíte tučňáky opravdu zblízka. Dalekohled klidně nechte na ubytování.
• Výprava na moře na kajacích – My jsme zvolili možnost jednodenního výletu se společností Patagonia Explorers (cca 120 dolarů na osobu). Vydali jsme se podél pobřeží z městečka Puerto Pirámides a přímo z kajaků jsme pozorovali neuvěřitelnou pestrost mořského života. Hraví a zvědaví lachtani proplouvali mezi naší skupinou a v dáli jsme zahlédli i gejzíry velryb jižních. Aby toho nebylo málo, během obědové přestávky jsme podnikli procházku mezi tisíci fosilií mořských živočichů z dob, kdy byla hladina o několik metrů výše.

• 

Výšlapy kolem osady Pampa Linda

Když si v Bariloche zadáte do navigace osadu Pampa Linda, ležící hluboko v národním parku Nahuel Huapi, ukáže vám pouhých 73 km cesty. Ale pozor! Jakmile opustíte hlavní silnici “Ruta 40”, cesta bude ubíhat zoufale pomalu. Prašná úzká silnice plná kopečků, zatáček a děr vám dá zabrat. Obzvláště, pokud nemáte terénní vůz. Stejně by vás to ale nemělo odradit.

Příroda v okolí osady je skutečně nádherná. Uvidíte hluboké lesy, vodopády, horská jezera, ledovce a nad tím vším se ve výšce 3478 m. n. m. tyčí vrchol Tronador. Přímo z osady vychází spoustu různých treků skrz národní park. Některé jsou kratší a dají se zvládnou za odpoledne. Na jiné si musíte vyhradit i několik dní. Pokud ale dorazíte na jaře, jako my (listopad), delší treky mohou být ještě hluboko pod sněhem. Z půldenních výletů rozhodně doporučuji například túru k ledovci Castaño Overo. Budete pozvolna stoupat nádherným zeleným lesem a kolem vás se mezi postupně otevřou vyhlídky na údolí, kopce a malé říčky. Na samotném konci výšlapu se najednou rozevře les a přímo před sebou ve velké výšce spatříte obrovitánský ledovec a několik hučících vodopádů, které odvádějí tající vodu.

Když už budete mít unavené nohy, můžete na několik míst dojet i autem, případně s malou procházkou od parkoviště. Mezi takové cíle patří například ledovec Ventisquero Negro, vodopád Las Nalcas nebo krátký pěší okruh původním lesním porostem na jihozápadním okraji jezera Mascardi.

• 

Trek na Fitz Roy a Cerro Torre

Malé městečko El Chaltén v jižní části argentinské Patagonie je dnes populárním turistickým cílem díky světoznámým trekům do přilehlých hor. Místní národní park je protkaný stezkami a naleznete zde i několik veřejných nocovišť pro vícedenní pochody. Jednou z krásných tras přírodou je dvoudenní výprava kolem vrcholů Fitz Roy (zvaný i El Chaltén) a Cerro Torre. My jsme šli v tomto pořadí, ale trek se dá projít i obráceně.

Cesta od parkoviště se pomalu klikatí vzhůru. Chvíli to trvá, ale přímo před vámi se zpoza nízkých stromů objeví vysoká skála – Fitz Roy. Po asi deseti kilometrech chůze dorazíte do kempu. Můžete rozbít tábor a vypravit se k jezeru pod Fitz Royem ještě ten večer nebo brzy ráno na východ slunce. Každá možnost má své výhody. Při východu slunce světlo dopadá přímo na skály před vámi a naskytne se vám nezapomenutelný pohled. Večerní výšlap má naopak výhodu v tom, že v tu dobu míří nahoru mnohem méně turistů a můžete si užít i trochu samoty na jinak přelidněném místě. Dál se pokračuje po mnohem méně frekventované trase Senda Madre e Hija (stezka matky a dcery) k jezeru pod špičatým vrcholem Cerro Torre a odtud lehkou mírně vlnitou cestou zpět do El Chalténu.

Celá trasa poskytuje úchvatné výhledy a je to trek, který stojí za to jít i přesto, jak je populární. Přeci jen ale musím zmínit jedno úskalí – kemp pod Fitz Royem je v sezóně přelidněný, vládne tam trochu party atmosféry a toalety bývají v zoufalém stavu. Jediné štěstí je, že si můžete vystát frontu na lopatu a vypravit se do lesa namísto kadibudky. Lepší možností může být naplánovat pochod jinak a využít jednoho z méně frekventovaných nocovišť podél trasy.

Obě místa (Fitz Roy i Cerro Torre) se dají zvládnout také jako jednodenní výšlapy, ale počítejte s tím, že půjdete v dlouhé řadě stovek turistů a přijdete tak o možnost strávit u Fitz Roye východ slunce či poklidný večer.

• 

Ledovec Perito Moreno

Tohle je přesně to místo, kam se davy turistů hrnou po tisících. Žádná odlehlá divočina. Naopak. Přijedete po frekventované asfaltové silnici na obří parkoviště. Odtud vás odveze autobus několik kilometrů k rozlehlému turistickému centru s restaurací a obchody se suvenýry. Když už tohle všechno překonáte a vydáte se po kovovém molu směrem k vyhlídkám, říkáte si: “Proč jsem vlastně tady?” A najednou se dostaví odpověď v podobě gigantické, sedmdesát metrů vysoké, ledové stěny, která stojí jen kousek před vámi. Na tak úchvatné místo, jako je ledovec Perito Moreno, jen tak nenarazíte. Ihned zapomenete na všechna úskalí a jen pozorně posloucháte praskání, dunění a rachot tajícího ledu. Čas od času se utrhne obrovitánský kus o velikosti činžovního domu a sklouzne do hlubokých tyrkysových vod přilehlého jezera.

My jsme vydrželi sledovat ledovou stěnu asi čtyři hodiny a ani potom se nám nechtělo odejít. I ten obří dav turistů se nakonec rozprostře po několika kilometrech stezek. Pokud chcete mít trochu víc soukromí, stačí se místo autobusu vypravit pěšky zpět k parkovišti a prohlédnout si ledovec i z jiného úhlu.

Část turistů preferuje vyhlídkovou plavbu, ale já místo toho doporučuji procházku po molech. Na lodích je to totiž hlava na hlavě a pokud nevyrazíte mimo sezónu nebo v málo frekventovaný čas, pěší výlet je mnohem příjemnější alternativa.

• 

Plachetnicí na ostrov H

Pokud si svoji cestu po Patagonii rozšíříte i na Ohňovou zemi (Tierra del Fuego) a cestu na tzv. “konec světa” v Ushuaii, doporučuji vypravit se plachetnicí na ostrov H (my jsme využili společnost Tres Marias). Během poklidné plavby mezi Ohňovou zemí a ostrovem Navarino můžete pozorovat nepřebernou pestrost mořského života. Od tisícihlavých kolonií kormoránů až po lachtany vyhřívající se na malých ostrůvcích. A kdyby vás zajímala spíše botanika, rozhodně si užijete procházku po ostrově H. Na začátku léta je přímo posetý květy ať už různých keřů, tak i drobných rostlin. Když zvednete oči, všude kolem se na obzoru tyčí ostré vrcholky hor, které dramaticky ukončují tisíce kilometrů dlouhý hřeben And.

• 

Nekonečná step

Řízení po stovky kilometrů dlouhých rovných silnicích má svá úskalí. Krajina se moc nemění, pomalu na vás padá únava a v tom se objeví velká jáma uprostřed cesty nebo pásovec, který volným tempem přechází na druhou stranu. Když ale najezdíte desítky hodin skrz rozlehlou patagonskou step, objevíte i její krásnou stránku. Je tam totiž spoustu zvířat a v otevřené krajině jsou dobře vidět. Z okénka auta tak můžete pozorovat stáda lam guanako, velké běhavé ptáky nandu, pásovce a psa horského či argentinského. Občas narazíte i na zelené oázy, kam se stahují papoušci patagonští nebo třeba plameňáci.

V rozhlehlé stepi jsme narazili na několik míst, kde stálo za to zastavit a trochu se porozhlédnout:

• Skalní útvary okolo městečka Los Altares – více info v cestopisu Patagonie – NP Los Alerces (8)
• Zelené údolí řeky Tecka podél silnice č. 40, což bylo první místo během naší cesty, kde jsme narazili na plameňáky – více info v cestopisu Patagonie – NP Los Alerces (8)
• Prastaré jeskynní malby v Cueva de las Manos a přilehlý kaňon řeky Pinturas – více info v cestopisu Patagonie – Nekonečná step (16)

•