10 nejlepších míst v Chile

Cestováním po Chile jsme strávili více než dva měsíce. Podívali jsme se do národních parků na úpatí And, projeli jsme proslulou silnici Carretera Austral, podnikli jsme túry v odlehlé Patagonii a vydali jsme se na road-trip skrz nejsušší poušť světa. Seznam deseti nejlepších míst je čistě subjektivní. Vybrali jsme to, co nás při cestě nejvíce nadchlo a kde jsme se cítili nejlépe. Některé populární atrakce tu nejsou zmíněné třeba proto, že jsme si je nemohli užít v klidu a pro nás tak převážila jiná odlehlejší místa. Řazení je provedeno tak, jak jsme místa projížděli, protože nebylo možné vybrat, které z těchto deseti je to úplně nejlepší.

Túra pod vulkánem v národním parku Laguna del Laja

Národní park Laguna del Laja je vlastně trochu odstrčený. Leží cca 600 kilometrů na jih od Santiaga a zároveň 600 kilometrů na sever od Puerto Montt. Je to z obou stran daleko, a i od turisticky známého Pucónu je to sem pořád ještě více než čtyři hodiny jízdy autem. Díky tomu stále zůstává doménou hlavně turistů z Chile. My jsme navíc park navštívili v polovině října, což bylo ještě dlouho před začátkem hlavní sezóny.

Co je tedy v parku k vidění? Hlavní dominantou je téměř třítisícový vulkán Antuco. Uvidíte ho už z velké dálky, když pojedete po silnici z Los Ángeles a snad v celém parku se nad vámi bude tyčit jako majestátní strážce podhůří And. V říjnu, kdy sníh stále zakrýval krajinu zhruba od 1500 výškových metrů, byla kónická sopka celá bílá. Krásný výhled (viz foto) si užijete na treku Sierra Velluda, ale pozor. Vede přes asi kilometr široké lávové pole, kde nás v říjnu zastihlo sněžení. Mnohem odpočinkovější, ale přesto zajímavé, jsou kratší procházky kolem řeky Laja, jako například Sendero Las Chilcas, které vás provede kolem několika nádherných vodopádů. Pokud budete mít štěstí, spatříte z vyhlídky Chacay gigantické kondory andské s rozpětím křídel více než tři metry, jak plachtí nad hlubokými údolími. Trochu dál směrem k Argentinské hranici leží ještě jedna zajímavost – obrovské tyrkysové jezero Laja obklopené vrcholky And.

• 

Araukáriové lesy v národním parku Huerquehue

Vstup do národního parku se nachází u křišťálově čistého jezera Tinquilco, které přímo svádí ke koupání. Oblast nabízí několik různých turistických tras a je možné vyrazit i na vícedenní přechod horského průsmyku. Během naší říjnové návštěvy bylo ale ve vyšších polohách hodně sněhu, a tak jsme zvolili populární jednodenní trasu k horským jezerům Chico, Toro a Verde. Během teplejších měsíců je možné navštívit i výše položená jezera Huerquehue a Las Patos, ale nám vysoká bílá pokrývka znemožnila pokračovat dál. Husté vláhou prosycené lesy jsou samy o sobě fascinující, ale jakmile překonáte hranici 1000 metrů nad mořem, přivítají vás gigantické araukárie a budete si připadat jako v pralesu z dob dinosaurů.

• 

Pacifické pobřeží ostrova Chiloé

Ostrov Chiloé je takovým zvláštním světem částečně odděleným od kultury zbytku Chile. Můžete navštívit desítky nádherných dřevěných kostelíků nebo se podivovat nad tamními mytickými bytostmi, které mají sochy snad na každém náměstí. Nás ale nejvíce zaujalo pacifické pobřeží na okraji národního parku Chiloé. V okolí vesničky Cucao totiž najdete jak dlouhé pruhy jemného žlutého písku lemující rozbouřený pacifik, tak i bažiny, a hlavně valdiviánský deštný les. Na ostrově Chiloé prší opravdu hodně a často, ale díky tomu tam najdete pralesy, jaké jsou jen na málo místech po celém světě. Kromě několika kratších tras okolo vstupu do parku se dá podniknout i procházka k vyhlídkovému molu Las Almas nebo dlouhý trek podél pobřeží na pláž Cole-Cole.

• 

Procházky a koupání v národním parku Pumalín

Národní park Pumalín je jedním z často opomíjených klenotů Chile. Leží na začátku tzv. jižní silnice (Carretera Austral) a pokrývá rozsáhlé oblasti deštných lesů nad nimiž se tyčí vulkány a zasněžené vrcholky And. Najdete zde obrovské množství řek, jezera, vodopády, ledovce nebo také tisíce let staré stromy Fitzroya. Turistické trasy jsou velmi dobře udržované a v parku je i několik hezkých oficiálních kempů. My jsme podnikli několik procházek a všechny stály za to. Sendero Cascadas Escondidas nás provedla skrz hustý promáčený les až ke dvěma nádherným vodopádům. Sendero Alerce naopak ukazuje obrovitánské tisícileté stromy a trochu delší trasa k Vulkánu Chaitén představí nezapomenutelný pohled na dopady nedávné erupce. V parku jsou ale i místa na odpočinek. Když se přihnala bouře s vydatným slejvákem, ponořili jsme se do koupaliště Termas El Amarillo a na nevlídné počasí jsme se dívali z horké vody.

• 

Jezero, les, ledovec a gigantický vodopád v národním parku Queulat

Silnice Carretera Austral vede skrz nádhernou panenskou přírodu a protíná několik národních parků. Queulat leží o několik set kilometrů jižněji než Pumalín. Jeho hlavní dominantou je ledovec Ventisquero Colgante sedící na vysoké skalní stěně. Led odtává a řítí se více než 500 metrů vysokým vodopádem až se spojuje s jezerem Témpanos v údolí. Jen samotný pohled na tohle místo stojí za ty stovky kilometrů cesty, ale park toho může nabídnout více. Pěší trasa k vyhlídce na ledovec totiž vede skrz hustý zelený prales plný kapradí a mechu. Když budete mít štěstí, uslyšíte po cestě klepání datlů magellanských a možná i nějakého uvidíte. Nejsou plaší a při pomalém pohybu se můžete přiblížit klidně i na pět metrů.

• 

• 

Túra k vrcholu Cerro Castillo

Pokračujeme dál po silnici Carretera Austral k dalšímu úžasnému místu. Trek na vrchol Cerro Castillo skrz stejnojmenný národní park patří k těm nejlepším z celé výpravy po Jižní Americe. Nám se dokonce líbil více, než proslavené trasy na Fitz Roy nebo Torres del Paine. Za tu nádheru si ale musíte trochu připlatit. Vstup na trek stál 18000 chilských pesos na osobu (asi 550 Kč) a kempy v přilehlé vesnici také nejsou nejlevnější.

Trasa samotná začíná pozvolným stoupáním skrz hezký les. Když se dostanete nad stromy, otevřou se úžasné výhledy na údolí řeky Ibáñez i vrcholky okolních hor. Na samotném konci treku stanete u tmavomodrého jezera, nad nímž se tyčí obrovský vrchol Cerro Castillo s ostrými štíty a desítkami věží. Jeho jméno je trefné, protože skutečně připomíná gigantický hrad.

• 

Pěšky k majáku San Isidro na jihu Patagonie

Tahle procházka vede pryč od civilizace na daleký jih Chile. Z Punta Arenas je potřeba jet až na samotný konec silnice číslo 9 a odtud jít po svých podél Magellanova průlivu. Z jedné strany šumí vlny moře a z druhé strany se táhne hustý studený les. Při troše štěstí narazíte i na delfíny, kteří vás budou provázet jen několik desítek metrů od břehu. Po asi pěti kilometrech stojí maják, od kterého je úžasný výhled na neobydlené jižní ostrovy. My jsme se tady otočili, ale je možné pokračovat dalších 30 kilometrů a dojít až na samotný mys Froward – nejjižnější bod jihoamerické pevniny.

• 

Poušť, skály a jezera – San Pedro de Atacama

V malém turisty zaplaveném městečku San Pedro v srdci nejsušší pouště světa by člověk klidně mohl strávit více než týden a pořád by měl co podnikat. Nejúchvatnější ale bylo takzvané měsíční údolí (Valle de La Luna) a několik jezer v okolí.

Měsíční údolí je vyprahlá krajina posetá načervenalými ostrými skalami, solnou krustou a písečnými dunami. Při západu slunce se zabarví do neuvěřitelných odstínů od bílé přes oranžovou až po fialovou. Skvělým místem na pozorování všech těch barev je vršek tzv. velké duny (Duna Mayor).

Z nedalekých jezer bych zmínil hlavně Lagunu Chaxa, která je úžasným místem na pozorování plameňáků. Viděli jsme je na mnoha místech při naší cestě po Jižní Americe, ale nikde jich nebylo tolik, jako tady. Nehybná vodní hladina, vyprahlá poušť a šestitisícové vulkány na obzoru tvoří vynikající kombinaci pro fotografování. Další dvě jezera, Laguna Cejar a Baltinache, jsou naopak skvělým místem ke koupání. Nacházejí se uprostřed solné pláně, což má za následek dvě věci. Přítomnost minerálů zbarvuje vodu do nádherných odstínů azurové i tyrkysové a díky vysoké slanosti plavete na hladině jako korkový špunt.

• 

Kde se poušť setkává s oceánem – národní park Pan de Azúcar

Národní park Pan de Azúcar je dalším z míst více méně mimo hledáček zahraničních turistů. Kombinace vyprahlé pouště a sytě modrého oceánu ale působí přímo magicky. My jsme podnikli krátký výšlap po stezce na vyhlídku a obdivovali jsme krásné kvetoucí kaktusy, pouštní ještěrky i téměř neskutečný výhled na pacifické pobřeží.

• 

Nádherná pláž v národním parku Llanos de Challe

Na tohle místo jsme narazili skoro náhodou. Náš pobyt v Chile se blížil ke konci a mířili jsme do Antofagasty vrátit auto. Na mapě jsme objevili, že by měl být po cestě národní park Llanos de Challe s hezkou pláží, a tak jsme vyrazili se vykoupat. Vůbec jsme nečekali, jak krásné to tam bude. Narazili jsme na širokou plochu jemného bílého písku, kde téměř nikdo nebyl. Moře bylo sice studené, ale koupání na takovém místě se nedalo odolat.

• 

Bonusový tip: na kajaku po řece Maullín

Vybrali jsme sice TOP 10 z Chile, ale nějak mi bylo líto nezmínit tady naši plavbu na kajacích. Přidávám malý bonusový jedenáctý tip. Z městečka Llanquihue můžete pádlovat po stejnojmenném jezeře až k místu odtoku. Odtud se pokračuje po proudu řeky Maullín skrz nádherný mangrovový porost. Voda je průzračná, na řece je ticho, klid a po celou dobu můžete pozorovat nepřeberné množství ptactva.

•